Milí mladí přátelé,

dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili Internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím blahopřát také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Právě v tuhle chvíli jsem dopsal do svého deníčku, jak to v Doubici žije a o čem se asi bude v pátek mluvit v hospodě.
Co mě tedy v říjnu vzrušilo:

• Začíná sychravý podzim a už mě to do doubické zimy a mokra tolik netáhne. Po mnohaměsíční pauze se pomalu vracím k městskému víkendu: jít na fotbal a hokej, nakoupit v supermarketu, vyrazit někam blízko na výlet. A víte, že to taky není špatný?
• Minule i předminule jsem chválil doubickou webovou stránku. V říjnu to už taková sláva nebyla. Čím jsem míň na chalupě, o to víc hledám zprávy, o co jsem v Praze přišel. Ale chápu webmastera, co si má chudák pořád něco vymýšlet. Lidi, pomozte! (I když takový seriál fotek z pouti nebo Simonky z hospody, to není, Lešku, nevděčný námět.)
• Proběhl tradiční Hubertův den, ale tentokrát mimo hlavní doubický zájem. Snad uspokojil koňáky, ale v předchozích letech jsme pravidelně tenhle svátek brali za svůj. Tak nějak mi to připomíná letošní prasátka - v sobotu spousta lidí dala přednost teplému smradu doubické hospody před společnou konzumací (a nejen konzumací) kdysi tak oblíbeného prasete. To šetříme nebo jsme tak strašně zpohodlněli??? V minulém století jsme se na taková společná posezení snad i těšili. Už abych měl to poslední cvičení za sebou a mohl si jenom sám pro svoji doubickou kroniku vystříhávat titulky z novin.
• Čudla byl zbaven své oblíbené ozdoby - sebrali mu šrouby z kotníku! Podle nepotvrzených zpráv byly šroubečky (nevšední historické hodnoty) dobře zpeněženy ve Sběrných surovostech - nebo ve Starožitnictví?