Milí mladí přátelé,

dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili Internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím blahopřát také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Poslechněte si, co pěkného jsem viděl minulý měsíc a čeho jsem si všiml:

• "Už od jarního tání doma nemám stání, cítím, že se blíží listopad." (W.Daněk)

• Tím chci jenom naznačit, že listopad je každoročně ve znamení Svátků cvičení.
  Letos to měl být obzvláště vypečený Svátek: jubilejní pětadvacátý a taky poslední. Tajně jsem doufal, že úplně poslední být nemusí, že se někdo proti mé představě o definitivním ukončení slavně proslulých dlouhých nocí z pátku do neděle vzbouří. Skutečnost předčila očekávání - můj nápad přestat už cvičit byl surově smeten ze stolu (O tohle všechno si nás chtěl připravit!!!!). Byl jsem dojat nejen silou odporu, ale i rekordním davem zúčastněných cvičenců, z nichž některé jsem už pár let neviděl. (Po několika hodinách přátelského posezení jsem je pak neviděl zase.) Vlastní konzumace už nemůže být nijak rekordní, ale myslím, že k hodnotné potěše nám stačila. Někteří cvičenci však stále projevovali během víkendu nečekaný stesk po rodinném krbu, sdělovali si totiž: "Mám pro tebe dvě špatný zprávy - někdo nám chrápe s tvojí starou!"

• Kromě všeobecné nechuti přestat mě dojal také Čudla: prošel všemi útrapami cvičení a nic se mu nestalo!

• Pětadvacáté cvičení je mrtvo, ať žije šestadvacáté.