Milí
mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili Internet a našli
si ty správné stránky. Současně Vám musím blahopřát také ke skutečnosti,
že jste zrovna natrefili na moje řádky. Právě v tuhle chvíli
jsem si začal zapisovat, jak to v Doubici žije a o čem se bude v pátek
mluvit v hospodě.
Co
mě tedy v červenci vzrušilo:
Minule
vzpomenutý Nečásek z Prahy se vykoupal a umyl, ale pořád teče.
Jeho jmenovec tak pravidelně činí při svých nekonečných mariášových
radovánkách.
Tisková oprava. Čudla nenosí zdravotní průkazku Blanky Štětkové, jak jsem chybně uvedl v minulých Hovorech, ale Blanky Šlapkové. Oběma jmenovaným dámám se omlouvám. Hlavně za Čudlu!
Mladí i staří fotbalisté reprezentovali obec na 30. ročníku fotbalového turnaje O putovní květ ve Vilémově. To myslím jako informace docela stačí.
V Baště U Staré hospody se jednu sobotu sešla najednou spousta lidí a přes tři hodiny schůzovala. Připomnělo mi to staré časy: Ani si nevzpomínám, že bych někde na nějaké schůzi tak dlouho vydržel. A že jsem jich absolvoval!
„Malý“ Roman nás obsluhuje v Doubické hospodě. Pozor, po mnoha letech máme na významném postu sympatického fešáka, který dává našim ženám zapomenout na elegantního Obešla.
Konec měsíce přinesl pěkná horka. Ale na Sahaře bylo překvapivě ještě tepleji.
Čudlovi se nic nestalo.