Spolek přátel Doubice

Rybnikáři - webová stránka nebyla několik let aktualizována a tak nemá samostatný přístup z hlavní stránky ale jen odsud: rybnikáři

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2023

Upozornění pro návštěvníky doubického muzea:

Doubické muzeum sídlí již od roku 2021 v přízemí budovy obecního úřadu zde:

Individuální prohlídku lze také sjednat na tel. číslech 602 396 917 a 702 073 526.

Nový bankovní účet Spolku přátel Doubice

20.6.2021 Spolek má od května nový účet v MONETA BANK. Číslo 239035985/0600. Dnešní stav po nákladech na novou expozici muzea 10.880,77 Kč.

Spolek přátel Doubice

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2023

Veškerá omezení plynoucí z covidové epidemie naštěstí už skončila, bohužel ne tak válka v Ukrajině. Dění v obci se vrátilo do původních kolejí.

Hned na začátku roku jsme mohli být na Fabrice v prezidentských volbách svědky výhry našeho favorita a uvítali tak příležitost další společné oslavy.

Nespokojenost vyvolala mizerná zima, kdy lyžování v Podluží nebo běžkování kolem Doubice se dalo užívat jen pár dní.

Počasí nijak neovlivnilo průběh klasických jarních doubických akcí jako jsou vepřové hody, ples na Dymníku nebo velikonoční pomlázka. Za zmínku stojí, že doubického plesu se začínají účastnit také naši mladí (no mladí – generace 40+!), kteří snad už zjistili, že se s dinosaury dá bavit.

Velmi početně byla navštívena trochu pro Doubici netradiční exkurze v závodě AMANN Chřibská, kterou nám zprostředkoval končící místní ředitel. Všechny určitě udivila vysoká úroveň automatizace a robotizace v tomto nenápadném podniku v sousední obci. Ukázalo se, že nás nezajímají jenom oslavy a související divoké pitky!

Na Fabrice se uskutečnila dvě rozjímání o náboženských svátcích a o souvisejících lidových zvycích, které se snažíme občas aspoň trochu oživovat.

Doubicí projely tentokrát už dva cyklistické závody, pro které teď máme postupem času vytvořený silný pořadatelský tým.

Velkolepý průběh měla slavnost, kam nás pozvali na svou společnou narozeninovou párty tří sedmdesátníci, podobně mohutné byly dvě svatební slavnosti párů, které se nakonec rozhodly po mnoha letech společného života do toho nakonec přece jen praštit.

Teplé léto přálo klasickým letním akcím: slavnosti prasátek, tenisový i golfový turnaj, zahradní slavnost u Reichů, koloběžkové závody, už třetí ročník nové sportovní soutěže – „Doubická kuželka“.
Při tradiční doubické pouti sehráli naši umělci muzikál Starci na chmelu. Přípravě představení věnovala především dámská část souboru mimořádnou pozornost.

Na podzim se pak uskutečnil veřejný křest knihy o známém záhadologovi, kterou o svém otci napsal jeho syn. Na Fabrice to byla vedle koncertů či divadel jedna z mnoha dalších kulturních aktivit tohoto roku.
Z listopadového cvičení uvízla v paměti všem účastníkům v paměti hlavně dojemná poetická vánoční píseň.

Velkou obecní slavností lze znovu nazvat společné rozsvícení vánočního stromku. V muzeu byl představen nový doubický betlém s místními chalupami, mezi kterými je možno najít také dva nejvyšší obecní šéfy.
Další, trochu netradiční betlém nám představil David Prachař v galerii Cifra. V tomto našem kulturním stánku proběhlo během roku také několik zajímavých výstav, které vzbudily pozornost nejen místních.
Obětem tragické střelby v prosinci na Filosofické fakultě byla věnováno společné uctění památky v kostele: zazněl zvon a byl přednesen Otčenáš.

Tradiční vánoční a silvestrovské doubické zvyky (výzdoba a štědrodenní zpívání koled v kostele, silvestrovské volejbálek a fotbálek) proběhly tentokrát bez zdravotních problémů. Zápas v kopané probíhal na mezinárodní úrovni, takže následné vyhodnocení mělo bouřlivý ohlas také u zahraničních hráčů.
V prosinci toho bylo tolik, že jsme si nějak ani nestačili všimnout, že jsme zapomněli uspořádat mikulášskou zábavu. Celý rok byl prostě plný nezapomenutelných zážitků a potěšilo, že se při tom scházelo tolik lidí.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2022

Pořád COVID! Za celý rok tentokrát naštěstí jen dvě úmrtí, ale řada akcí omezena a díky nemocnosti hlavně na začátku roku s malou účastí. Do toho ještě přišla invaze ruských vojsk do Ukrajiny, což se promítlo do doubického života především v prvním pololetí:

Nejdřív se uskutečnil koncert oblíbené pražské skupiny – výtěžek 18 tisíc zaslán na konto pomoci Ukrajině, dále proběhla sbírka šatstva, obuvi i potravin pro ukrajinské uprchlíky. Naplnili jsme těmito dary naše muzeum a tady bylo možno provádět výběr, později vše odvezeno do centra v Krásné Lípě. Několik uprchlíků v prvních měsících pobylo i v obci.
I přes mnohá omezení jsme se po roce vrátili k vepřovým hodům, plesu a velikonocím, jak v Doubici běžně probíhají.

Od léta se situace zklidnila, takže jsme mohli spolu oslavit padesátky populárního páru, čtyřicítku oblíbené čtyřicítky, byly slavnosti prasátek, tenisový i golfový turnaj, zahradní slavnost u Reichů, koloběžkové závody. Uskutečnil se také druhý ročník nové sportovní soutěže – „Doubická kuželka“, vzniká tak nová tradice, která si již získala mnoho příznivců mezi dětmi i důchodci. Léto bylo jinak už v pohodě, ale stále s vykřičníkem, co se všechno ještě může stát. A ejhle – choroby napadly mládežnický soubor a plánovaná pouť na konci srpna musela být odvolána.

Účast cvičenců byla naopak po dvou letech různých omezení třetí nejvyšší v historii, jak si to asi nikdo po té pauze nechtěl nechat ujít.
Velkou obecní slavností lze nazvat rozsvícení vánočního stromku, to si málokdo nechal ujít. Nelze nepřipomenout dětmi tolik milovaná návštěva Mikuláše s doprovodem.
Doubické muzeum už funguje bezproblémově a je o něj zájem. Stejně lze hodnotit účast na dlouho připravovaném a odkládaném povídání o historii obce v podání Jirky Hamáčka a Pavla Nečáska.

Les kolem obce přestává být lesem a vyvolává jen smutné vzpomínky na místní houbaření a volné vycházky. Hrůzu způsobil velký požár v okolí Hřenska, který náhled na les Českého Švýcarska ještě zhoršil, i když se ozvaly hlasy, že to kůrovcem devastované přírodě jen pomohlo.

Z tradičních grilovaček u Martina zůstala nejvíc v paměti ta v den voleb do parlamentu, kdy byla mocně oslavena Babišova porážka.
Konec roku přinesl tradiční, hojně navštěvované aktivity: společné zpívání koled v kostele o vánocích a pak silvestrovská tradiční klání – v oblíbených sportech volejbal a fotbal. Silvestr jako takový byl úplně beze všech omezení, takže se konec roku přivítal ve všech provozovnách a i v dalších chalupách. Stejně jako vloni ani to neproběhlo úplně bez závad – jeden z veselících skončil ráno zase v nemocnici.
Radost přinesla rybníkářům naděje, že konečně dojde k revitalizaci rybníka.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2021

Pokračování roku předchozího. Občerstvovací stanice uzavřeny do jara, přísné podmínky vycházení a shromažďování, takže chyběly vepřové hody, ples i velké velikonoční radovánky. Na pomlázku tentokrát vyrazilo jen pár odvážných zoufalců.

V zimě proběhlo jen několik setkání se studeným pivem u okénka na Fabrice.

Od května se situace trochu zklidnila, takže jsme byly slavnost prasátek, tenisový i golfový turnaj. Léto bylo už v pohodě, ale stále s vykřičníkem, co se všechno ještě může stát. Konaly se koloběžkové závody a pouť, v jejímž rámci k 90.narozeninám Jiřího Suchého připravili místní umělci zpěvohru Dvě sestry o Klementajn a Babettě. Velmi úspěšně vystoupil vhodně okostýmovaný dívčí pěvecký sbor s podporou tří zkušených kytaristů. Slušná byla i návštěvnost.

Stejně tak lze posoudit účast i cvičenců, i když řada z nich z titulu nemoci nebo obav z ní na 45.cvičení chyběla. Byly sice velmi omezené provozní podmínky, ale pořád to bylo lepší než loňské setkání jen o ohně a buřtů. ( I když takové cvičeníčko také mělo něco do sebe!)

Konec roku přinesl velmi početné společné zpívání koled v kostele a pak tradiční klání – nejdříve volejbal, na silvestra pak fotbal. Silvestr jako takový byl úplně bez omezení, takže se konec roku přivítal ve všech provozovnách a i v dalších chalupách. Neproběhlo to úplně bez závad – jeden z veselících skončil ráno v motolské nemocnici.

Celý rok byl poznamenán řadou úmrtí našich kamarádů – Evička Součková, Martin Knězek, Míla Čapek, Jirka Randáček, Hrášek, Vláďa Tomša.

Rybníkáři mohli mít radost jen z toho, že byly z vody vytaženy všechny spadlé stromy.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2020

Tento z hlediska aktivit Spolku přátel Doubice podivný rok začal jako každý předchozí populárními vepřovými hody. Nebyl žádný sníh, takže úvodní biatlonové závody byl hodně improvizované, ale jak hudba, tak poživatiny splnily očekávání.

Reprezentační doubický ples se konal v sobotu 7.března a byla to na dlouho poslední sobota, kdy bylo povoleno jakékoli shromažďování. Už slabá účast signalizovala nenormální nemocnost. Předtančení v duchu lidových tanců s aktivní účastí nejvyšších obecních představitelů bylo veselé a nijak jsme netušili blížící se pohromu.

A pak to začalo: ve čtvrtek 12.3. jsme večer na Fabrice probrali vládní opatření: v pátek večer jen do osmi a od soboty do odvolání zavřeno, takže v pátek jsme se po deváté rozešli a na druhý den už jen venku, přes okénko dopíjeli zbývající pivo. A šmytec. Přišli jsme o velikonoční pomlázku a pálení čarodějnic. Sluneční dny o květnových svátcích jsme si užívali každý sám.

V tom marasmu umřel ještě Martin Schulz.

V červnu se to trochu rozvolnilo, takže jsme stihli prasátka, tenisový i golfový turnaj. Sice s vykřičníkem, ale v srpnu ještě proběhly koloběžky i pouť. Tu tentokrát měli v rukou mladí umělci, kteří nám připravili pásmo o Medvídkovi Pú. Představení provedli před Fabrikou a v tradičních prostorách lomu v lese. Pětašedesátiny, šedesátiny i padesátiny jsme oslavili ve Fabrice při diskotéce, ale hlavní pozornost upoutalo promítání historických fotografií všech oslavenců. Účast na akcích byla ovlivněna obavami z rostoucí nemocnosti.

Od září už nic moc nešlo, jen jsme zaregistrovali u Fabriky otevření galerie Cifra.

Představa nekonání 45.cvičení – poprvé v historii přerušení nekonečné série! – nedala mnohým spát a tak bylo v poslední listopadový pátek u ohně slouženo jen večerní vzpomínkové setkání. Uctění památky padlých nebylo zakázáno, tedy v sobotu provedeno.

Žádná mikulášská veselice a tak jen v poslední dny roku sehrána za početné divácké asistence tradiční volejbalové i fotbalové utkání. Rozloučení s rokem plným omezení a zákazů bylo neomezené a trochu zakázané.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2019

Lednu patřily oblíbené vepřové hody. Znovu jako předskokan organizovány improvizované biatlonové závody s opravdovou střelnicí. Nikdo nebyl zasažen, snad jen některé terče.
Tímto naším svátkem se s námi rozloučil Jarda Navara, který svoje účinkování na Fabrice ukončil a celý podnik předal majiteli. Ten se s tím během celé sezony hrdinně vyrovnal a dokázal provoz tolik populární Fabriky udržet. Nebylo to sice bez problémů, ale šlo to.

Reprezentační doubický ples se opět stal dějištěm přehlídky již bájného dámského tanečního souboru. Tématem vystoupení byla vzpomínka na císaře Rudolfa II. podpořená bohatými kostýmy a autentickými citacemi z místního tisku ze XVII.století.

A pak už se rozjela sezona: velikonoční pomlázka, opékání prasátek, tenisový turnaj, open turnaj v zahradním golfu, …

Koloběžkové závody proběhly s rekordní účastí závodníků – celých 76 závodníků!
To ještě nestalo, už nebylo místo na startovních listinách.

Pak jsme si velkolepě připomenuli 50.výročí vzniku Spolku přátel: nejdříve proběhla vernisáž v muzeu s podávanou zmrzlinou a pak se účastníci se přesunuli k Fabrice. Tady nejdříve svazový kapitán Hamáček připomněl začátky tenisu v Doubici a odměnil hráče, kteří reprezentovali v soutěži mužstev obec před dvaceti lety. Pak vystoupil doubický soubor dramatických umělců s variací na téma Maryčka Magdonová a sklidil zasloužený úspěch početných diváků, kteří se již začali srocovat s očekáváním večerního programu. A stalo se – trio Dyk, Maxián a Kuba Prachař (později také s jeho otcem Davidem) předvedlo snad tisícihlavém davu skvělou show. Až snad trochu zastínili předchozí náročnou dramatizaci básně Petra Bezruče.

Na podzim zemřel Karel Gott. Příliš brzy - než se stačil stát doubickým chalupářem a naším běžným sousedem.

Pravidelné cvičení proběhlo za hojné účasti. Bylo zajímavé tím, že povolávací rozkaz mohl být doručen patnácti cvičencům do jejich doubických poštovních schránek. Tolik povolaných v jedné obci!

Mikulášská nadílka byla mimořádně bohatá díky dotaci od Místní akční skupiny Český sever – kromě běžných her a tanečků jsem tu měli i loutkové divadlo z Dolní Poustevny. Přítomné děti byly zahlceny sladkostmi a dalšími drobnými dárky i zásluhou místních sponzorů.

Po vánocích byla na Fabrice veřejně prezentována přeložená kronika, kterou sepsal doubický rodák a pamětník Josef Gampe, po válce odsunutý, ale s nehasnoucími vzpomínkami na obec, kde patřila jeho rodina mezi zakládající rody, někdy v šestnáctém století.

Rybníkáři neměli dobrý rok – v očekávání rekonstrukce rybníka nijak svoji zálibu neaktivovali a ještě jim spadl z hráze do vody jeden strom.

Doubické muzeum uspořádalo úspěšně dvě výstavy starých pohlednic (vánoční a ženy v klobouku) a poskytlo svůj prostot k novoročnímu přípitku.

Tradiční silvestrovský fotbálek byl tentokrát velmi netradiční. Nastoupila proti sobě mužstva žen a mužů, což přineslo mnoho zajímavých i atraktivních střetávání. Také v pozápasovém rozboru v kabině ženy dokázaly dobrou připravenost.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2018

Tradiční akci – zabíjačku nám letos zpestřila hudba s bubeníkem - mnohonásobným vítězem koloběžkových závodů, ale také biatlonový závod s opravdu masovou účastí. Toto netradiční zpestření naší žranice přilákalo mnoho nových sportovců-labužníků, kteří museli ocenit také profesionálně fungující zařízení obsluhující střelecké terče.
Reprezentační doubický ples zaznamenal mimořádně nízkou účast vzhledem k vysoké vlně nemocnosti, která postihla nejtradičnější účastníky plesu. Taneční skupina ohlásila poslední vystoupení a také ztrátu fantazie, takže předvedla svůj kousek, který považuje za nejúspěšnější, tedy kankán. Byl opravdu strhující jako poprvé a všichni jsme zalitovali, že náš soubor vidíme naposledy.
Velikonoční pomlázce již druhý rok přálo počasí, protože nepadal sníh jako obvykle, a mohli jsme si znovu užít, jak jsou doubické domácnosti dobře připraveny na nápor koledníků všeho druhu. Znovu nechyběla německá dechovka, která se již stává neodmyslitelnou součástí doubických velikonoc.
Znovu se opakovala brigáda na místním hřbitově, kde došlo k přerozdělení hrobů mezi jednotlivými chalupami, jež nad nimi převzaly patronát. Hřbitov dnes působí velmi upraveně, i když mnoho původních náhrobků a desek se již nepodařilo zachránit.
Na Fabrice proběhly tradiční dětské akce – malování kraslic, pletení pomlázek, pálení čarodějnic, pouštění draků. Při každé takové příležitosti se velmi rády kromě dětí scházejí také jejich doprovody, které vítají každou možnost potkat se s jinými doprovody.
Opakovaly se také vysloveně dospělácké akce jako opékání prasátka nebo oslavy různých kulatin (a že jich bylo!). Tenisový turnaj se pro velký zájem rozrostl na dva dny a počasí to povolilo. To bylo mimořádně po celý rok teplé, takže sportovci stejně jako u volejbalu a golfu trpěli a dodržovali pitnou kázeň, co to dalo.
Horko asi způsobilo i slabší účast na koloběžkách, kam tentokrát ze zdravotních důvodů nedorazil ani mnohonásobný vítěz.
Doubickou pouť připravili naši mladí a sehráli během putování lesem s velkým úspěchem pohádku.
Mimořádná situace s kritickým stavem vody v rybníce vyburcovala rybníkáře k zoufalému pokusu zachránit zbytek ryb jejich vylovením. Nejdříve tak učinili s pomocí běžných prutů, s výsledkem 1 kapr. Dva dny potom vzali skutečnou rybářskou síť a dali se do toho. Většina účastníků neohroženě brodila vodou až po prsa, výsledek jen celá káď drobných rybiček. Ryby nakonec zůstaly u dna a díky prosincovým srážkám se nám (možná) zachovaly.
42.cvičení zaznamenalo opět nárůst počtu cvičenců, ale vlastní program se nijak nelišil od minulých, jedině bylo kvitováno, že za předchozí rok nikdo nový nezemřel.
V listopadu navštívila obec praneteř doubického rodáka Heinricha Lumpeho, která si prohlédla muzeum a ocenila, jak je o památku jejího předka pečováno. V muzeu pak byla před vánoci instalována výstava betlémů z majetku manželů Šikýřových.
Jako každoročně se členové spolku podíleli na předvánoční výzdobě a později i úklidu kostela.
Mezi svátky vyprávěli na Fabrice naši cestovatelé o své návštěvě v Himalájích a své zážitky dokumentovali spoustů zajímavých fotografií.
Silvestr byl tentokrát úspěšně otevřen poledním fotbálkem, po kterém byl v kabinách v hostinci u rybníka proveden rozbor, proč mladí uštědřili starším takovou porážku. Jeden z analytiků skončil v ústecké nemocnici.
Večerní seance ve stejných kabinách při prohlížení fotek z ústecké nemocnice se obešla bez újmy na zdraví.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2017

Sezonu zahájila již tradiční akce, která se stala oblíbenou nejen možností dát si zdarma libovolně nějakou zabíjačkovou dobrotu, ale nově také šancí si rovněž bezplatně zazávodit – byl sníh a tak se běhal biatlon včetně střelby.
Reprezentační doubický ples přinesl vzpomínku na sokolské slety, tentokrát pod velením samotného Miroslava T-yrše/omši, podle jehož pokynů naše tanečnice zacvičily s kužely. K tanečnímu reji zahrála nová kapela, ta ohodnocena přítomnými velmi vysoko.
Velikonoční pomlázku zpestřila dechovka z NDR, která křižovala obcí a svoji pouť zakončila na Fabrice za velkého aplausu znavených koledníků.
Obecní úřad zorganizoval v dubnu brigádu na místním hřbitově a setkala se s velkým zájmem u obyvatel i chalupářů.
Na Fabrice proběhly i další dětské akce – pálení čarodějnic a dětský den. Účastnili se významně také jejich rodiče, prarodiče a jejich příznivci.
Nebyly opomenuty ani svátky opékání prasátek v Den slunovratu, ani společné oslavy některých kulatých narozenin. Mezitím ještě nějak stačil proběhnout tenisový turnaj.
Stejně jako lednová zabíjačka se pevně také uchytil v kalendáři akcí open turnaj v zahradním golfu, končící na greenu u Fabriky a u stolů plných nápojů všeho druhu.
Koloběžkové závody nahlásily druhou nejvyšší účast všech dob a v kategorii veteránů zase vítězství Ondřeje, již těžko spočítatelné v pořadí.
V srpnu proběhla mimořádná doubická akce – oslava 25.výročí osamostatnění obce. Byla pojata velkolepě především zásluhou velkorysosti Obecního úřadu – slavnostní zahájení v kostele (vysvěcování obecní vlajky, projevy, hudební program), prohlídka muzea, malý kulturní program před hospodou a na hřišti, odhalení pomníku mozkovým lázním, závod travních sekaček, improvizované malé cvičení, obecní veselice před Fabrikou s hudbou a občerstvením. Na celé akci se nezanedbatelně podíleli také naši členové a přispěli k důstojnému průběhu, který se jistě nesmazatelně zapsal do myslí mnoha přítomných.
41.cvičení proběhlo při již běžné účasti třicítky cvičenců, ale bohužel - bylo také mimojiné uctěna památka k úmrtí jednoho z nejvýznamnějších účastníků minulých let.
Silvestr měl být otevřen poledním fotbálkem, ale nepříznivé počasí a tomu odpovídající nezpůsobilý terén zachránily mnohé před případným zraněním. Večer pak proběhl v tradiční královské hospodě za početné účasti kamarádů a přátel doubického společenství, z nichž mnoizí si vzájemně blahopřáli, jak v klidu přežili fotbálek.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2016

Každoroční shrnutí všech událostí, na nichž se podíleli členové našeho spolku, především připomíná tradiční akce s klasickým obsahem:
Lednová „zabíjačka“, letos poprvé na sněhu, jak má být, a jako pokaždé se svými lahodami.
Reprezentační doubický ples tentokrát s návštěvou samotného Mackie Messera, kterého přivedly naše tanečnice, a s novou doprovodnou kapelou, dobře přítomnými ohodnocenou.
A dál - velikonoční pomlázka, opékání prasátek, tenisový turnaj, oslava kulatých narozenin, diskotéka pro pamětníky, open turnaj v zahradním golfu, rybníkářské odchyty, koloběžkové závody, pouť, tradiční cvičení.
Tady stojí připomenout jen, že
- na koloběžkových závodech startoval nevídaný počet závodníků: 64 (slovy šedesát čtyři!)
- pouť se chystala tak dlouho a v takových bolestech, že nakonec byla až v září pod tvrdým veřejným nátlakem uspořádána s netradiční procházkou po významných místech obce pod vedením místního historika Jirky Hamáčka a zakončená loutkovým divadélkem na Fabrice
- významného výročí se dočkali, i když ne všichni, cvičenci. Na 40.ročník přijelo 39 cvičenců a byla tak zaznamenán historický, zřejmě už nepřekonatelný rekord
Doubické muzeum rozšířilo svoji expozici o další místnost! Nový prostor byl bleskově zaplněn dalšími exponáty. A hned před vánočními svátky byla uspořádána výstava historických vánočních pohlednic.
Nelze zapomenout ani na vyhlášení veřejné sbírky na opravu kostelních varhan – sbírka měla obrovský úspěch, k čemuž přispěly také benefiční koncerty pořádané v kostele: vybralo se téměř 200 tisíc Kč. Největší zásluhu na tomto výsledku má velmi aktivní Obecní úřad, kterému se podařilo také oživit místní obchod a pomoci našemu Spolku se zajištěním dopravy na reprezentační ples.
Byl to úspěšný rok s několika těžko překonatelnými rekordy.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2014

Tentokrát sérii akcí zahájila „zabíjačka“, která na Fabriku sezvala snad všechny kamarády a známé. Pohodový víkend plný dobrot všeho druhu.
Reprezentační doubický ples se opět stal především přehlídkou již bájného dámského tanečního souboru, který tentokrát doplnil své taneční vystoupení dramatickým uměním. Předvedlo se nám mnoho v historii významných ženských postav a v jednom případě (na sále se objevila i nebezpečná Bonnie) musel zasáhnout již penzionovaný, ale stále statečný policista. Nechybělo tradiční losování tomboly a mezi výhrami pět setkání s generalissimem u baru.
A pak už to jelo jako každoročně: velikonoční pomlázka, opékání prasátek, tenisový turnaj, diskotéka pro pamětníky, open turnaj v zahradním golfu, koloběžkové závody, pouť i tradiční cvičení, cvičeníčko.
Rybníkáři měli jeden odchyt a plánovali v říjnu mocný výlov, ale nedostatečný přítok do rybníku akci zhatil.
Co se po třech letech nakonec přece jen podařilo – bylo slavnostně otevřeno doubické muzeum. Z účetních knih lze vyčíst:
celkem bylo zatím vybráno 94.855 Kč a za materiál a práce utraceno 97.366 Kč. Řadu dalších nákladů (vkladů stavebního materiálu) nesli sami členové Spolku a budiž všem dárcům velký dík. Expozici doplnili další příznivci i vlastními exponáty, takže je na co koukat.
Tohle snad byla úplně nejvýznamnější akce Spolku přátel Doubice v jeho téměř dvacetileté historii. Vznikla tak trvalá památka, jejíž existenci snad oceníme již v letošním roce, kdy bude pravidelně otevřena pro veřejnost.

Doubické muzeum

Změna sídla muzea: Doubické muzeum sídlí již od roku 2021 v přízemí budovy obecního úřadu!

Muzeum je v létě otevřeno ve středu a v sobotu od 13 do 15 hodin.

Individuální prohlídku lze také sjednat na tel. číslech 602 396 917 a 702 073 526.

Novinka: Kustodem muzea je Karel Míšek - kontakt: misekk(zavináč)email.cz

Milí doubičáci, ať už místní či rekreanti a vůbec všichni,
chtěli bychom Vám ještě jednou poděkovat za hojnou účast a poskytnuté občerstvení při otevření Doubického muzea a především tímto ještě jednou děkujeme všem přispěvatelům, kteří svými finančními, ale i věcnými příspěvky umožnili vznik muzea.

Zároveň chceme zdůraznit, že muzeum a jeho náplň, ať už současnou nebo budoucí, považujeme za věc Vás všech a nejen Spolku přátel Doubice. Proto uvítáme jakékoliv náměty, co se týká jeho náplně a případné zapůjčení exponátů týkajících jak staré, tak i novější historie Doubice. Náměty a návrhy na exponáty můžete posílat na mail Jirky Reicha jiri.reich(at)seznam.cz

K vlastnímu provozu muzea :
než budou zajištěny nějaké pravidelné otvírací hodiny, předpokládáme od jara 2015, je možné si smluvit telefonicky návštěvu.

Po kliknutí na odkaz s logem muzea se Vám zobrazí obsah současné expozice a zároveň naše představa o jejím dalším směřování.
Spolek přátel Doubice.

V neděli 26.10. bylo otevřeno Doubické muzeum!

Fotogalerie Honzy Matyáše

Myšlenka otevřít v Doubici muzeum vznikla před několika lety. Je překvapující, kolik starých fotografií je mezi námi, ale každý si je sám ukrývá jen ve svém osobním archivu, při tom jejich kopie, případně zvětšeniny mají právo být zveřejněny. Existují i jiné dokumenty z původního osídlení obce. Ale také kroniky o činnosti Spolu přátel Doubice (od roku 1986) hledají místo, kde by mohly být komukoli k nahlédnutí. Rádi bychom také seznámili s obcí-jmenovkyní Daubitz nedaleko za hranicemi v Německu.
Proto se začalo hledat vhodné místo a byla objevena neobydlená místnost v podkroví budovy Obecního úřadu, který nám ji bez problému zapůjčil. Vloni byla vyklizena a zjištěno, co všechno se musí udělat, aby posloužila svému účelu. Pokus získat dotaci pro zajištění obyvatelnosti místnosti se nesetkal s úspěchem. Předně bychom museli celou akci nejdříve sami zainvestovat a až po té by nám (možná) byla akce proplacena. Takže jsme se rozhodli pomoci si sami, i když některé práce bude nutno zadat odborníkům. Rozsah rekonstrukce vyplyne z našich finančních možností, proto se obracíme na všechny příznivce této myšlenky – pomozte.
Jména dárců, pokud to neodmítnou, budou zveřejněna na čestném místě.

Výpis z Generalissimových říjnových hovorů:
Co se nám tedy přes léto nepovedlo, je realizace hluboké myšlenky “vybudování doubického muzea“. Nějak k tomu bylo řečeno hodně slov, ale málo vykonáno činů, protože na to potřebujeme nějaký peníz. Jeden důležitý krok ale učiněn – podařilo se založit účet Spolku přátel Doubice. Jeho číslo budiž zde řádně zveřejněno (~~35-5439860667/0100~~) a publiku nyní oznámeno, že na jeho kontě je t.č. 24.033,46 Kč. Tato částka se skládá jednak z půjčky od hodných rybníkářů (14.027,25), jednak z daru od hodného podnikatele, jednak z přijatých úroků od hodné banky (6,21). A teď se ukažte, vážení přátelé, jak velký máte zájem, abychom to muzeum dodělali nejen řečmi. To, že si dar věnovaný občanskému sdružení můžete odečíst z daňového základu snad ani nemusím připomínat. To přece všichni dávno víte!

Pro vybudování Doubického muzea je potřeba nemálo finančních prostředků.

Pro Vaše příspěvky byl založen účet č. ~~35-5439860667/0100~~ u Komerční banky.
POZOR ZMĚNA !!! Číslo účtu je 107-1104360267/0100 !

20.6.2021 Další změna - nový bankovní účet je u MONETA BANK. Číslo 239035985/0600. Dnešní stav po nákladech na novou expozici muzea 10.880,77 Kč.

Stav bankovních účtů pro vybudování Doubického muzea bude neustále aktualizován:

Stav ke 4. květnu 2013 - stavební práce téměř ukončeny!

Na následujících fotorgafiích můžete vidět stav muzea po položení a zaspárování dlažby i s větracími mřížkami. Zbývá napojit elektřinu, osadit krabici s jističemi a podružné měření, dále propojit kabely a napojit zásuvky a taky zprovoznit nucené větrání podlahy. Po této fázi se pak během jednoho dne začistí štukem omítky poškozené při elektropracech a místnost lze vymalovat. Jen zbývá dořešit vnitřní parapety oken, které jsou nyní nevzhledné a v původním návrhu se nepočítalo s jejich opravou. Místo dveří je nyní provizorní uzavření prkny protože ještě zbývá zajistit opravu původních dveří.

Zápis z průběhu schůze Spolku přátel Doubice 3.11.2012 v pdf souboru

Novinka zde: žádost spolku o příspěvek na dokončení muzea ---->

Další novinky: Vysvětlení smyslu existence SPD a Záznam ze schůze spolku z 24.11.2012 - oba dokumenty jako jpg obrázky:

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2013

Sněhová nadílka o víkendu s Doubickým plesem udělala své – odradila mnohé, zatímco stálí účastníci málem nevyjeli autobusem na Dymník. Reprezentační doubický ples byl tentokrát vyšperkován country hudbou a tancem v podání již bájného dámského tanečního souboru, který nakonec pozval ostatní ke společnému tanci. Tančilo se i v párech i samostatně, na parketu i kolem baru.
Dlouhá zima poznamenala také velikonoční nadílku, ale časem se vše patřičně srovnalo a tak jsme mohli absolvovat opékání prasátek, tenisový turnaj, open turnaj v zahradním golfu, koloběžkové závody, pouť i tradiční cvičení, cvičeníčko.
Nutno zaznamenat, že mažoretky z plesu 2012 na sebe nechtějí nechat zapomenout a patřičně vyparáděné a s oslavnými popěvky vyšperkovaly mnohé naše akce. Na cvičení ovšem nebyly (a zřejmě nikomu nescházely).
Byl to rok také několika šedesátníků, se kterými jsme po tradiční diskotéce slavili do rána tak, až jedna oslavenkyně skončila v oblíbené rumburské nemocnici.
V červnu jsme si také připomenuli, že právě před deseti lety tragicky zahynuli naši dva kamarádi
Spřátelený spolek z německého Daubitz již asi také seznal, že vzájemné vazby jsou opravdu velmi tenké a zájem o společné akce ztroskotává na mnohých bariérách – především jazykové.
Rybníkáři si párkrát zachytali, ale nic moc. Velmi záslužnou činnost vykázali rybníkáři v rámci péče o vzhled obce: na hrázi vykáceli a vyřezali mnohé křoviny a tak se znovu krásně otevřely všechny výhledy na rybník.
Celý rok se mluvilo a občas také něco dělalo v prostorách bývalé knihovny, kde se pomaloučku dává dohromady místní muzeum. Ze shromážděných darů – finančních i hmotných – byla položena podlaha, provedeny omítky, rekonstruována elektroinstalace, renovovány vstupní dveře. Na téma vybavení a instalací vedeny mnohé diskuse, náměty konzultovány v děčínském muzeu a navázán kontakt s muzeem rumburským. Jak začne trochu teplo, musíme se dát do toho.
Celkem bylo za dva roky zatím vybráno 88.605 Kč a za materiál a práce utraceno 79.355 Kč. Řadu nákladů však nesli sami členové Spolku a budiž jim za to dík, stejně jako všem, kteří přispěli finančně. Není sice ještě všem výdajům konec, ale teď už se vážně zamýšlejme, co dovnitř dáme. Pořád se zdá, že zajímavých exponátů není moc!

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2012

Reprezentační doubický ples na Dymníku už se stává klasickou tradicí a už jen těžce si vzpomínáme, jak že to probíhalo v Praze. Jak jen jsme to mohli přežít bez našeho báječného dámského tanečního kroužku! Tentokrát nás překvapily jako mažoretky v lechtivých sukýnkách a nemohli jsme se vynadívat na půvabné nožky. Zahájen byl tak večer plný jako obvykle tanců a setkání u baru.

Zahájena byl také nová sezona s mnoha tradičními vrcholy, jež už ani není možné vyjmenovat, protože je to každoroční zážitková přehlídka počínaje lyžařskými zájezdy přes letní kratochvíle a konče chlapáckým cvičením.

Stojí za to připomenout, že plesové mažoretky nás provázely ještě několikrát: nejdříve trochu šokovaly, možná vyděsily účastnice mezinárodního cyklistického závodu, když jim v plné parádě zamávaly, dále vystoupily na tenisovém turnaji a nakonec zpestřily svým nevšedním zjevem koloběžkové závody.

Další nově vznikající tradice, tzv. zahradní golf pokračoval ve svých soutěžích a získává stále více příznivců.

Pouť 2012 byla tentokrát v režii dinosaurů – pohybově nenáročná, textově snadná, s velkou účastí na jevišti i před ním, krásné počasí, žádné škody.
Na Fabrice našla Doubická pouť dobré zázemí a stejně pozitivně je tento dnes již významný kulturní stánek šluknovského výběžku obecně hodnocen.

Do ciziny vyjel jeden doubický zájezd do Řecka, druhý pak na Sicílii. Všichni se vrátili a těšili se hned do Doubice.

Zástupci spřáteleného spolku z Daubitz přijeli v květnu a společně jsme vyrazili do skal u Vysoké Lípy.

Rybníkáři si párkrát zachytali – něco i bylo - klidný rok. Jen ten rybník už bude asi prázdný.

Fotbalové hřiště tentokrát schytalo i mezinárodní zápas, ale jinak se spíše už hodí jen na silvestrovský fotbálek. I v tomto roce bylo účastníků dostatek a utkání na zmrzlém blátíčku muselo být řádně dohráno v pobřežní restauraci.

Mimo běžné každoroční tradice se vyšvihla také snaha vytvořit místní muzeum. Úplně unikátní byly schůze Spolku, první od jeho založení v roce 1996 – schválilo se umístění do bývalé knihovny v budově Doubické hospody, rozsah potřebných prací a financování členskými příspěvky. Ty byly velmi částečně vybrány, ale zcela zásadně se změnil přístup dárců – během roku na účet přišlo 33.750,- Kč, v hotovosti jsme dostali 7.250,- a od kamarádů z Daubitz 100 EUR! Takže jsme se mohli pustit do díla: neobývané místnosti v poněkud rozkopaném stavu už mají základní náležitosti a měly by být do léta dokončeny – zatím to stálo 47.716,-Kč a díky mnoha sponzorům jsou skutečně spotřebované náklady mnohem vyšší. Nutno tedy všem zúčastněným – ať se podílejí finančně, hmotně nebo fyzicky – velmi a velmi poděkovat: snad vzniká něco, na co bude Doubice hrdá. Už teď přemýšlejme, čím do muzea můžeme přispět.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2011

Podruhé proběhl reprezentační doubický ples na Dymníku, v pořadí už 27. Báječně se na něj připravila naše děvčata a předvedla nám v rámci předtačení takový kankán, že jsme jen zírali. Celý večer byla jedna velká pařba, všichni si zatancovali a nakonec i společně zazpívali tradiční závěrečnou, tedy smutnou „Skončili jsme, jasná zpráva“.

A následovaly další, již tradiční záležitosti: lyžařský zájezd do Livigna se tentokrát nesetkal s hezkým počasím, velikonoční svátky, které nám zas počasí nemůže nijak zkazit, tenisový turnaj, koloběžkové závody nebo pravidelné cvičení. Hromadné oslavy v roce nebyly žádné, výročí porostě nebyla. Nakonec jen ze zoufalství, že se nic neděje, proběhla v říjnu diskotéka pro pamětníky.

Něco bylo úplně nové – pořádání turnaje v v golfu. V roce se hrálo dvakrát – po každé bylo u šesti jamek u šesti chalup připraveno šest občerstvovacích stanic a soutěžící tak strávili krásné odpoledne procházkami po obci. Někteří již během roku zahájili treningový proces, jiní si aspoň pořídili nové míčky, mnozí uvažují o vlastním greenu, hlavně tomu dnes už každý rozumí. Závěrem – vznikla zajímavá a významná akce, možná další tradice.

Mladí a neklidní jsou stále aktivnější – již po druhý rok připravili slavnost prasátek a pak hlavně - tradiční doubickou pouť. Ta byla tentokrát doslova postižena (podobně jako vloni) strašlivým slejvákem, což poznamenalo diváckou účast a následující den i značné poškození zapůjčené divadelní techniky. Pouť byla nesena v poněkud ponurém duchu, smrtka téměř z jeviště neslezla. Chtěli nás snad naše děti upozornit, že tady nebudeme věčně?

Již vloni vzpomínaná kulturní střediska (Fabrika s koncerty i škodami po pouti, obchod s jedním vyloupením a pravidelnými setkáními našich hospodyněk) rozvíjela svoji činnost a díkybohu se jim snad daří.

V zahraničněturistické oblasti zaznamenáno: v lednu zájezd do Thajska, v září veteránský výlet k moři do Řecka. S přáteli z Daubitz nic – nenašel se oboustranně vhodný termín, tak snad příště.

Rybníkáři měli opět klidný rok – něco chytli oni, něco pytláci, všichni byli spokojeni.

Na našem fotbalovém hřišti se za velkého nadšení odehrál na jaře první zápas, ale vkládané naděje nebyly naplněny. Plocha je už sice většinou suchá, ale hrbolatá, kotníkům nesvědčící. Tak se chodilo hrát spíš do Krásné Lípy na umělku. Ale na domácí půdě samozřejmě nemohl chybět silvestrovský fotbálek, hráčů bylo snad dvacet a zápas ve sněhoblátivé kaši měl patřičnou úroveň včetně dohrávky v pobřežní restauraci.

Myšlenka vytvořit místní muzeum je stále živá, i když další pokusy o příspěvky z fondů se setkaly s nezdarem. Založení spolkového účtu přineslo jednorázově pár peněz, ale dárci se dál nijak nehnou.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2010

V tomto roce se stala historická událost - Doubický reprezentační ples se konečně dostal do Doubice! Tak, jak se to plácalo 25 let po Praze více či méně úspěšně – v posledních letech spíš neúspěšně!, tento ročník přinesl nejen radikální změnu v místě konání, ale především v dostupnosti každoroční akce. Na Dymník u Rumburka se tak mohli dostat i domácí a s nimi pravidelně se účastnící pražské náplavy. I když přece jen těch domorodců bylo trochu málo. Předvedeno bylo i předtančení, konalo se i slavnostní uvítání od nejvyššího doubického i sborový zpěv účastníků i napěchovaná tombola. Líbilo se to.
I další tradiční záležitosti se proběhly k obecné spokojenosti: lyžařský zájezd do Livigna, kde nám penzion už přestává stačit, velikonoční svátky, kterým přestáváme stačit my, stejně jako v tenisovém turnaji nebo v koloběžkových závodech nebo na pravidelném cvičení. Co se týče ročního harmonogramu oslav, nejdříve to zahájila v červenci velmi mladá padesátnice spolu se staršími pětapadesátníky a pak na podzim velmi starý šedesátník. A co přijde v roce 2011?
V duchu nástupu mládí byly i slavnosti prasátek i následující hudební program, což nám ve fabrice umožnila jarní změna v osobě pána podniku. Děkujeme, Jardo, za oživení tradic tohoto hudebního a mládežnického centra. Podobně pozitivně na spolkový život zapůsobilo také otevření obchodu, kde se dnes pravidelně pod záminkou nákupu scházejí mnohé hospodyňky, aby vše významné posoudily a svoje názory sobě sdělily.
V červnu byla zorganizována procházka lesem Národního parku se zástupci jeho vedení, takže jsme viděli kůrovce, zatímco klikoroh se schoval. Taky jsme podnikli pěší túru až do Jetřichovic a vyrazili na výlet parníkem po Labi.
Nezapomenutelné zážitky nám připravila sobota 7.srpna, kdy se přes obec převalila průtrž. Atrakce 1.třídy – voda přes hráz rybníka, tenisové kurty a údolí pod vodou! Naštěstí všechno brzy odteklo a teď už můžeme jen vzpomínat.
Oblíbená pouť měla tentokrát dvě představení: nejdříve v červenci ve Šluknově proběhla derniéra bájného muzikálu Sněhurka – přes velké obavy z opakování neopakovatelného a ze zásadních ztrát v hereckém souboru (ze sedmi trpaslíků musel jeden umřít a jeden byl poslán do nemocnice, aby diváci pochopili snížený stav) se vše nakonec podařilo jako ostatně vždy a všude. To se potvrdilo v srpnu, kdy famózní představení mladých a stále talentovanějších umělců Fimfárum proběhlo za ukrutného deště, nicméně nadšení diváci vydrželi až do konce.
Spřátelená německá obec Daubitz pozvala naše společenství na prohlídku Görlitz, prý nejhezčího německého města. Moc pěkně si to na nás připravili, ale bohužel se účastnilo jen sedm doubických. Škoda.
Naproti tomu na konci září se uskutečnila nebývale masová akce – zájezd pro veterány na Krétu, bylo nás tam osmnáct a nemělo to chybu.
Rybníkáři měli klidný rok – něco jsme chytli oni, něco pytláci, všichni byli spokojeni.
Fotbalové hřiště stále prochází rekonstrukcí, ale už to vypadá nadějně. Silvestrovský fotbálek konečně na domácí půdě naznačil, že se blýská na lepší časy nad doubickou fotbalovou sezónou.
Ožila znovu myšlenka vytvořit místní muzeum historie, tradic i současného života. Zatím bylo vykonáno plno práce při vyklízení a uklízení, teď se musí prostor trochu zkulturnit, ale kdo nám to udělá? Pokus ucházet se o nějaký finanční příspěvek z nějakých fondů narazil na příliš složitou administrativu, nedostatek času i chuti se tím vším prokousávat. Třeba se o to pokusí někdo další.
Smutnou povinností je konstatování, že po těžké nemoci nám v srpnu odešel jeden z nejvěrnějších doubických přátel – Roman Novotný.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2009

Jak již bylo avizováno, lze rok 2009 považovat v historii Spolku za jeden z nejúspěšnějších. Sice začátek roku nebyl nic moc, ale závěr – o vánočních volnech – měl strhující tempo.

XXV. - jubilejní - Doubický reprezentační ples se nesl v pokusu o změnu zaběhnutých zvyklostí – alespoň v místě konání, které bylo v posledních letech pro nás málo přívětivé. Tentokrát to bylo v Baráčnické Rychtě trochu lepší, ale do úplné spokojenosti jsme měli daleko. Proto se v dalších měsících rozběhla nová diskuse o smyslu každoročního doubického plesání a případně o nápravě trvajících nedostatků. Z debaty nakonec vyšel vítězně návrh uspořádat následující ples na Dymníku u Rumburka.

Velikonoční svátky zaznamenávají každoročně stále větší zapojení koledníků – pokud před pár lety chodily hlavně děti, teď už se obcí valí mnohé hlučné skupiny a děti se před nimi spíše ukrývají (pokud ovšem už nedorostly a nepodílejí se na konzumaci jako většina ostatních).

Sportovní aktivity si drží svůj standardní obsah: Lyžařské výjezdy mnohé, ale tradiční Livigno vítězí. Tenisové bitvy taktéž mnohé, ale není nad klání dvojic, smíšených i monogamních. Turnaj O tenisový loket by si rády zařadily do svého kalendáře mnohé světové hvězdy, leč obeslány jsou hvězdy pouze místní.

Každoroční koloběžkové závody jsou v posledních letech stále více vypisovány už jen pro dvě kategorie: předškolní věk a dinosauři. Obě krajní věkové mety si však v závodění pořád libují a letos u toho byla a vše dostatečně zdokumentovala i regionální televize.

Během sezony se také uskutečnily dvě taneční diskotéky, první z nich velmi uspěla především díky filmařům, kteří v Doubici natáčeli Hřebejkův film Kawasakiho růže a nemohli se po půlnoci rytmy šedesátých let nijak nabažit.

Zlatým hřebem loňského roku byla Doubická pouť s předvedením muzikálu Sněhurka v úpravě Jiřího Hamáčka. Soubor padesáti talentovaných umělců od pěti do sedmdesáti okouzlil publikum i sebe a zanechal hlubokou stopu v mysli nejednoho diváka. Věhlas představení se tak rozprostřel po kraji, že byl principál požádán o reprízu(!) ve Velkém Šenově. Jde o rizikový, dosud nevyzkoušený pokus opakovat neopakovatelné.

Z německé obce Daubitz přijela snad desetičlenná návštěva, které jsme se ukázali opravovanou kapličku a některé doubické chalupy. Celý den procházela skupina obcí, stále někým hoštěna. Byla také seznámena s historií Spolku přátel, s jeho kronikami a nakonec v hospodě večer i s usmaženými plody místního rybníka. Poprvé v historii se Spolek přátel prezentoval jako organizované (?) sdružení se skoro všemi příslušejícími náležitostmi, chybí snad už jen vybírání příspěvků a svolávání schůzí.

Letošní cvičení, podle pořadí v Kristových létech, zaznamenalo mimořádnou účast. Hlavně byli všichni v neděli rádi, že už mohou odjet si někde odpočinout.

K velkým narozeninám se přiznalo několik šedesátníků, několik nepřiznalo, ale oslav jsme přesto užili dost.

Rybníkáři si po dlouhé době zapsali dobrou žeň – červencový i zářijový odchyt neměl chybu. Bylo to zdravé, chutné a výživné.

Fotbalové hřiště prochází svépomocnou rekonstrukcí, takže se fotbálky odehrávají na umělce v Krásné Lípě. Ale moc zřídka! Kam jste, fotbalisti, kam jste zmizeli? Lépe se daří hře v maryáš, často i kanastě.

Čím jsme starší, tím si víc užíváme. Čas se nám krátí.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2008

Doubický reprezentační ples zaznamenal krizový ročník – přišlo málo lidí, nikdo nepřipravil žádné vystoupení, prostředí bylo studené a málo přívětivé. V průběhu roku vyvolána proto diskuse, zda s tím ještě pokračovat. Hlas lidu byl pro, takže přistoupeno při přípravě jubilejního 25. plesu ke značným změnám.

Velikonoční svátky měly svůj tradiční kolorit a stává se již pravidlem, že všichni už jen čekají, co tentokrát předvede Milošek.

Hodně pozornosti bylo věnováno společným výjezdům do cizích krajin. Nejen každoroční Livigno a Chorvatsko, letos také Toskánsko, Normandie a Amerika.

Velmi silná skupina navštívila Daubitz v Německu, kde si prohlédla obecní pamětihodnosti a pobesedovala se zástupci místní samosprávy. Tím jsme si zadělali na povinnost zorganizovat v dalším roce něco podobného u nás.

S přibývajícími léty se společně oslavují narozeniny stále s vyšším číslem – tentokrát se to týkalo pětapadesátin čtyř doubických veteránů.

Léto bylo zahájeno větším odchytem plodů rybníka a následnou konzumací. Ta pak později proběhla ještě jednou, aby se vyplenily zásoby z předcházejících žranic.

Doubickou pouť tentokrát obohatili svými dramatickými výstupy mladí a krásní následníci tradičních místních ochotníků. Pojali celé odpoledne ve stylu starých pověstí českých a možná založili novou tradici společné občerstvovací stanice – pro diváky i herce.

Místní kaplička byla svědkem dvou svateb našich dětí. Další začínající tradice?

Koloběžkové závody měly standardní úroveň co do počtu, tak i do výkonu všech závodníků. Děti byly šťastné, ženy odvázané, staříci bez dechu.

32.cvičení mělo svoji obvyklou pohodu – nikomu se nic nestalo a účastníci se loučili s předsevzetím, že to další taky přežijí.

Rybníkáři měli jednu úspěšnou akci s pohoštěním veřejnosti a pořád myslí na těch pár kaprů, kteří už přesluhují, ale vyhýbají se všem nástrahám.

Na kurtech u Staré Hospody se uskutečnil se čtrnáctidenním dešťovým přerušením jeden tenisový turnaj ve čtyřhrách jen pro místní a líbil se.

Volejbalový turnaj O pohár Mozkových lázní proběhl na dvorcích v Krásné Lípě a taky se líbil, zvlášť když jeho slavnostní zahájení provedl se svými ceremoniáři generalissimus.

Fotbalové hřiště je trvale podmáčené a začínají se na něm tvořit boule, takže nejde ani pořádně posekat.

Revitalizace hřbitova byla velmi úspěšně dokončena: instalováno kolumbárium a upraveno jeho okolí. Je už co zaplňovat.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2007

Tradiční doubický reprezentační ples byl tentokrát premiérově v režii mladých, kteří své přednosti už ukázali na loňské Pouti smíření. Tentokrát sehráli vtipný kousek z vlastní dílny (!), v němž se mladí umělci dotkli některých doubických nešvarů a závěr nasměrovali na vzdání hold samotnému generalissimovi (!!!).

V únoru oslavil své padesátiny poslední jubilant a teď už se čeká na další oslavy vyšší věkové kategorie.

Jak nebyl nikde sníh, tak naši lyžaři v Livignu se ho prý nabažili dostatečně.

Velikonoční pomlázka měla svoji klasickou úroveň a dovolila vytvořit skvostné tablo koledníků, jež je pohříchu nedostatečně prezentováno.

Výjezd do Chorvatska se nesl tentokrát ve znamení neobyčejného horka, nebývale teplého moře a setkávání suchozemců s doubickými lodními kapitány a jejich námořníky a naopak a navzájem a všichni dohromady.

Na začátku prázdnin vyrazili tentokrát výletníci do Saského Švýcarska pěšky s pomocnou dopravou vlakem kominovanou náhradním spojem autobusem a stávkou německých železničářů. Závěrečné vystoupání na Bastei a související nestihnutí vhodného zpátečního spoje ukončilo výpravu na rumburském nádraží ve večerních hodinách, takže Lenku Dusilovou ve Fabrice stačilo zahlédnout jen několik skalních.

Prázdniny byly zahájeny klasicky: slavnostmi prasátek, tentokrát však s náhradní surovinou, tedy bez prasátka, které nebylo vůbec postrádáno.

Bleší trh po několika letech nezmokl, ale nijak to nepomohlo k masovějšímu rozprodeji rodinného zlata.

Při 7.doubické pouti sehráno v lesním amfiteátru jako obvykle velmi početným souborem drama Maryša pod hrdinským vedením nápovědy Jiřího Hamáčka. Představení zanechalo v široké veřejnosti nezapomenutelné zážitky.

Následující koloběžkové závody zaznamenaly znovu rekordní účast …..

V září vyjela skupina výletníků vlakem do Oibynu. Zpáteční cesta provedena nejdříve po turistických stezkách, pak po železničních pražcích, nakonec zas náhodně odchyceným vlakem.

31.cvičení proběhlo v klidu a bez mimořádných událostí. Účastníci potvrdili svoji snahu pokračovat nejméně do 2026, kdy se pokusí oslavit 50.výročí.

Mimořádné volby do Obecního úřadu přinesly další významné změny, což přineslo Kroužku mladých rybníkářů starost o další pronájem obecní vodní nádrže. Nakonec vše dobře dopadlo: blížící se bouře byly zažehnány, řady Kroužku rozšířeny, nájemné zvýšeno, úkoly na příští rok stanoveny a zapsány.

Na kurtech u Staré Hospody se pravidelně hraje, do turnajů jsou zapojovány také kurty v Krásné Lípě, časem se plánuje také využívání Štvanice.

Už si ani nedovedeme představit, že by v noci naše veřejné osvětlení nesvítilo. Sbírka pro tento účel už plní svůj cíl jen z menší části, ale i tak se sluší poděkovat všem dárcům

Dříve snad fotbalové hřiště muselo zas strpět několik pokusů o oživení, ale nic platno.

Za to oživování hřbitova bylo úspěšně zahájeno. Inu, s rostoucím věkem se naše zájmy přece jen trochu mění.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2006

Tradiční doubický reprezentační ples především přinesl s napětím očekávané předtančení v režii i v provedení reprezentačního výběru, dosud v tomto směru jen mlčící, ženské části. Staří a dříve snad také vtipní chlapíci museli přiznat, že to bylo humorné, se spoustou nápadů a pěkných komických čísel. Celé představení velmi vkusně prokládal svými vstupy pan Vajíčko a mezi děvčaty se nezapomněl ukázat také profesor Hulínský.

Dlouhá zima měla velmi příznivý vliv na naše lyžaře v Livignu, opačně však poznamenala navazující velikonoce a především aktivní účastníky pondělní pomlázky. Prý „svátky jara“ daly zase zabrat.

Ohřát se po nekonečné zimě vyrazili nedočkavci v červnu do Chorvatska. Jiní dychtivci si zas opakovali loňský cyklistický výlet tentokrát i včetně výjezdu za Bad Schandau s návratem důmyslně kombinovanou jízdou vlakem, z toho část jízdy v rezervovaném vagonu.

Prázdniny byly zahájeny otevíracím a seznamovacím večírkem ve Fabrice, kde jsme se s novým panem vedoucím navzájem hezky poznali, zazpívali, někteří i zatancovali. A za pár týdnů jsme na stejném místě velkolepě oslavili padesátiny dalších důležitých spolkových členů, na které se nedostalo v roce 2005. Tím byly až na jednu výjimku zality poslední spolkové padesáté narozeniny a začíná se schylovat k větším, ale již méně významným výročím.

V závěru srpna vyhrál koloběžkové závody nejstarší mezi staříky, v ostatních kategoriích vyhráli naopak ti nejlepší.

Pravidelná show na 6.doubické pouti smíření předčila očekávání: nejdříve se lehce senilní ochotníci-veteráni pokusili zavděčit těm nejmenším divákům jednoduchou pohádkou, po nich mladí, začínající, ale talentovaní velmi realisticky předvedli školou povinným, ale i některým sklerotickým, co se vlastně píše v Erbenově Kytici. Významným přínosem byl i návrat ke klasické pouti – průvod účastníků (a nebylo jich málo) tentokrát prošel velkou částí obce a vychutnal si v ideálních prostředích jednotlivé balady.

Jubilejní, 30.cvičení patřilo k těm nejlepším ve své historii. Předně většina účastníků použila pro transport do prostoru i zpět zvláštní vlak Vysočany – Rybniště - Vysočany. Po obvyklém uvítacím ceremoniálu byly zasloužilým cvičencům předány Čestné diplomy a v sobotu se konala za doprovodu posádkové hudby slavnostní přehlídka. Následovaly slavnostní oběd v historické chatě na Dymníku a slavnostní jehněčí v neméně historické Staré Hospodě. Celou podivuhodnou akci zakončila v neděli odborná přednáška o dosavadní cvičební kriminalitě. Kronikář ani nestačil zaznamenat, jestli tomu všemu přálo počasí.

Změna na Obecním úřadě v roce 2005 silně zahustila obecní atmosféru, což mělo za následek konflikt po obecních volbách v říjnu. Se zájmem Spolek přátel dění pozoroval a snažil se více či méně vehementně zapojovat do diskusí, ale zásadní rozpory neovlivnil a snad ani nemohl.

Kroužek Mladých rybníkářů po dlouhé době zazářil – na konci října vypustil rybník, přepočítal na prstech čtyř rukou své chovance, kamarády (asi dva) do vody vrátil, protivnější ryby povečeřel.

Na kurtech u Staré Hospody se již druhý rok úpěnlivě pinkalo, někteří ba hráli. Některé tenisové i volejbalové turnaje se opět nesly hlavičku Spolku přátel Doubice, v květnu jeden takový naši volejbaloví reprezentanti i vyhráli, což zmínil také místní tisk.

Doubické veřejné osvětlení svítilo, jak se má – celou noc. Dík všem dárcům, i když pro úspěch sbírky se musel na veřejnosti angažovat samotný starosta, což také zmínil místní tisk.

Zamýšlená revitalizace hřiště u pošty zatím končí v jeho trvalém samozabahňování. Dosavadní žádosti o dotaci z nějakého grantu se zatím míjejí účinkem, takže se nám tu zakládá nový, ekologicky mimořádně zajímavý biomočál.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2005

Rok byl zahájen tradičním doubickým reprezentačním plesem, kde jsme všichni napjatě očekávali, s jakou ptákovinou na nás zas vyrukují vtipní chlapíci pravidelně se pokoušející polaskat společnost. Hluboké zklamání, že ti staří pánové nejsou již ničeho nového schopni, dávali ostatní účastníci plesu najevo hlasitě, někteří se i pokoušeli vyčichlé vtipálky fyzicky potrestat.
Zájezd do Livigna patří stejně jako doubický ples mezi tradiční akce, které již vstoupily nesmazatelně do historie českého národa stejně jako oslavy velikonočních svátků v naší obci.
Den koní i dětí patří už do historie Doubice , tentokrát však malinko vadilo tropické klima.
V první prázdninový večer mohutně oslavilo v kruhu svých spolkových přátel deset významných spolkových členů padesátiny, které je v tomto roce všechny nenávratně postihly.
Počasí si pohrálo stejně jako před rokem s Bleším trhem. Déšť obchodu příliš nesvědčil, stejně jako mnoha jiným´dalším veselicím.
Na začátek srpna byl vyhlášen 1.turnaj ve squashi, který se konal u penzionu Matyáš. Bylo sychravo, ale přesto zájemců na promočeném trávníku dost. Odpoledne očekáváno pivnější, bylo grogovější.
Koloběžkové závody se opakovaly na hrázi, dětí bylo spousta, dědečků a babiček taky. Chyběla kategorie rodičů. Aspoň že zrovna nepršelo.
Na konci srpna proběhla již 5.doubická pouť smíření, tentokrát s provedením životopisného příběhu opravdu doubického rodáka Heinricha Lumpeho. Léty prověřený autor, scénárista a režisér po náročném studiu v dostupných archiváliích připravil složitý sled scének pro téměř nekonečné množství postav, které díky mnoha popisným plakátům na scéně pomohly zpočátku zmateným divákům poznat život a dílo našeho asi nejslavnějšího rodáka. Večer pro zklidnění rozjitřených diváků i herců proběhla jen málo divoká diskotéka pro pamětníky.
Doubická stáj opět uspořádala tradiční Hubertův den, ale zas bylo odporně.
Listopadové cvičení proběhlo již po dvacáté deváté, tentokrát v duchu příprav příštího, jubilejního. Počasí bylo mimořádně nádherné – slunce, modrá obloha, běloskvoucí sníh. Škoda že si nikdo nevšiml.
Podstatný zásah do obecního života přinesla dubnová změna ve vedení Obecního úřadu. Novému starostovi jsme pomohli uklidit a zlikvidovat starou skládku u hřiště a snažíme se mu alespoň držet palce v novém působišti. Zatím po nás moc nechce a bere nás na vědomí. Dík.
Další významnou změnou pro nás bylo otevření kurtů s umělým povrchem u Staré hospody. Najednou všichni začali sportovat a pinkají i ti, co to dělali naposled snad za první republiky. Pravidelně se tu konají tenisové i volejbalové turnaje – nejeden pod hlavičkou Spolku přátel Doubice. Náš volejbalový výběr reprezentoval spolek i obec na několika turnajích také v okolí.
Kromě již zmiňovaného zimního zájezdu do Itálie zorganizovala doubická cestovní agentura i dva výjezdy k moři do Chorvatska. S velkým úspěchem se setkal celodenní cyklistický výlet do Bad Schandau. Agentura dále hrdě hlásí: máme mezi sebou tři námořní kapitány, na jaře složili zkoušky, nemusíme se bát bouře nic.
Kroužek Mladých rybníkářů se zase nijak nepředvedl, i když nějaké ryby byly obětovány.
Doubické veřejné osvětlení bylo opět v provozu po celou tmu. Poděkování patří všem dárcům sbírky, ale v tomto roce to nebylo už tak úspěšné jako dřív. Přidat!
Bylo toho docela dost a mohlo být i víc, ale to počasí…

Obnovení kříže a pamětní desky na Zadní Doubici

Fotky obnoveného kříže a pamětní desky na Zadní Doubici pořídil Pepan Matyáš.

Starosta obce zároveň děkuje v této souvislosti za nezištnou pomoc obci pánům (all in alphabetical order) S. Faixovi, J. Ferencovi, P. Haltufovi, J. Hamáčkovi, T. Kleinhamplovi, J. a J. Reichovi, K. Rezkovi, J. Staňkovi.
Za další nezištnou pomoc v ostatních obecních záležitostech patří zasloužené poděkování L. Bubíkovi, M. Čapkové, M. Čapkovi, J. Fuksové, M. Hladkému, D. a I. Mackerlemu, J. Matyášovi, K. Míškovi, P. Nečáskovi, J. Pospíšilovi, D. Reichové, V. Soukupovi, H. Tiché, T. Vachalcovi, M. Vackové, P. Vítovi, V. Volmuthovi i všem ostatním, na které starosta zapomněl...

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2004

Rok byl zahájen jubilejním 20.doubickým reprezentačním plesem, kde jsme si mimo jiné připomněli spartakiádní vystoupení tak, jak bylo prezentováno v roce 1986, tedy na úplně prvním doubickém plese v Letenském zámečku. Nedostavil se (bez omluvy) očekávaný spartakiádní vrah.

Zájezd do Livigna patří stejně jako doubický ples mezi tradiční akce, které již vstoupily nesmazatelně do historie českého národa stejně jako oslavy velikonočních svátků v naší obci.

Den koní i dětí pomalu také začíná vstupovat do dějin podobně jako řada dalších, následujících akcí. Na přelomu května a června byli všichni spokojeni, jak koně, tak děti, o dalším publiku nemluvě.

Bleší trh proběhl, jak bylo plánováno, ale nesetkal se s takovým úspěchem jako předchozí. Asi jsme se již všeho harampádí zbavili a tak jediným trhákem trhu byly všeliké hračky z jedné doubické chalupy. Ale i ty byly všechny rozebrány, takže zůstává otazníkem, s čím se můžeme setkat na trhu letos.

Koloběžkové závody proběhly v novém závodním areálu, který se jeví být způsobilý i pro další léta. Účast byla mimořádná a lze s úspěchem předpokládat, že ty nešťastné děti přijdou zase. Jejich rodiče se určitě neodváží vynechat a tak již dnes je o plnou startovní listinu postaráno. A to se nepočítá s dalšími příchozími, kteří si možná také rádi zazávodí.

V novém termínu, na konci srpna proběhla již 4.doubická pouť smíření, tentokrát pečlivě připravená tradičním autorem, scénáristou a režisérem na motivy slavného díla Vinnetou. Do ztvárnění příběhu byli zapojeni snad všichni žijící doubičtí ochotníci (a těch není právě málo!) a předvedli kus opravdu živě. Nšoči dodnes dostává od svých příznivců milostné dopisy a plno dětí si stále schovává na věčnou památku svoji fotografii s Vinnetuem.

Úspěch vystoupení si všichni vychutnali na večerní „Diskotéce pro pamětníky“. Ne všichni pamětníci si pouť pamatovali a tak bylo dlouho o čem hovořit.

Doubická stáj uspořádala letos tradiční Hubertův den ve spřáteleném chřibském prostoru, takže mimo dosah našeho Spolku.

Listopadové cvičení proběhlo již po dvacáté osmé a bylo pozoruhodné především svojí rekordní účastí.

Kroužek Mladých rybníkářů provedl během roku několik drobných odlovů a chtěl uspořádat také obvyklé rybí hostiny. Výsledky spíše pokusů o odlov však byly téměř nicotné a tak si mohli účastníci večerních sedánků o mísách smažených kaprů hlavně hezky vyprávět.

Doubické veřejné osvětlení bylo opět v provozu i v nočních hodinách, i když tentokrát sbírku citelně narušily personální změny v koloniálu. Díky všem přispěvovatelům. Je tu nový rok a společné dílo pokračuje!

Jak bylo na konci loňského, nešťastného roku přislíbeno, měl být ten následující ve znamení rozvíjení a upevňování doubických tradic. Veškerá činnost Spolku opravdu směřovala k tomuto cíli a účastníci pořádaných akcí potvrdí, že co konáno, to dobré bylo a stojí za opakování. Budiž letošní ples, Den koní, Bleší trh, koloběžkové závody, pouť, cvičení atdatd. ve stejné pohodě jako vloni.

Historie Spolku přátel Doubice

Základy tohoto Spolku, později občanského sdružení, byly položeny v létě 1969, kdy se konstituovala skupina mladých dívek a chlapců z řad místních občanů a z rodin rekreantů, která spolu již delší dobu trávila v Doubici společné prázdniny. V jednom bývalém chlévě si zřídila klubovnu a zahájila pravidelnou činnost. Kromě každodenních sportovních akcí byly organizovány celodenní hromadné výlety.
Na podzim 1975 byl uspořádán v Praze první „Doubický parník“, který pravidelně na začátku října vyplouval na Vltavě až do roku 1988 (od roku 1984 také na jaře). Zvyšující se ceny lodní dopravy ukončily tuto hezkou tradici.
V roce 1976 byly poprvé zorganizovány veřejné koloběžkové závody, ty se opakovaly do roku 1985, pak pro hustý silniční provoz byly přerušeny a znovu obnoveny v roce 2003 na trase mimo běžný provoz.
Od 2.12.1977 se každoročně dodnes koná v obci tzv.“cvičení“, což je na konci roku dvou- někdy třídenní setkání pouze mužů. Rozloučit se s končícím rokem (možná i životem) přichází pravidelně přes 40 zájemců.
26.1.1985 se v Praze uskutečnil 1.“Doubický reprezentační ples“. Ten se každoročně koná dosud poslední pátek v lednu. V posledních letech je organizován v sále budovy Mánes, hraje hudební skupina z Varnsdorfu.
S potřebou zastřešit dosavadní aktivity doubických chalupářů vznikl v roce 1996 Spolek přátel Doubice. Brzy po svém vzniku zorganizoval brigádu na vyčištění dvou skládek odpadu na okraji obce. Po dohodě s Obecním úřadem se ještě uskutečnily další brigády za účasti doubických chalupářů. V létě 2003 bylo věnováno několik sobotních odpolední úpravě okolí časem poškozené kapličky, která se letos dočkala zásadní opravy.
Spolek přátel dále zorganizoval dvě aukce uměleckých předmětů ze zdrojů členů. Jedna vynesla téměř 28 tisíc, které byly předány starostce moravské obce postižené v roce 1997 povodní, výtěžek druhé, cca 8 tisíc, byl vložen jako příspěvek k zabezpečení skupiny archeologického výzkumu doubické sklárny. Na pomoc obci Těchlovice postižené povodní v roce 2001 byla uspořádána ve spolupráci s Obecním zastupitelstvem sbírka .
Spolek zorganizoval veřejnou schůzi občanů spojenou s besedou za účasti zástupců Národního parku České Švýcarsko a Státních lesů a uskutečnil besedu s pracovníky Děčínského muzea a archeology.
Na konci devadesátých let bylo svépomocně upraveno bývalé fotbalové hřiště a dnes již několik let je středem zájmu především doubické mládeže, která se každoročně zúčastňuje v okolí fotbalových turnajů, pořádaných především pro registrované sportovce, což brzy odradilo pokusy těch starších rovněž soutěžit. Před stejným problémem dnes stojí členové tenisového oddílu, kteří se však s neutuchajícím nadšením chystají již na svoji druhou soutěžní sezonu a doufají, že již brzy budou moci hrát a trenovat na vlastním hřišti.
V září 2001 byla uspořádána 1.“Doubická pouť smíření“, která se každoročně opakuje - s rostoucím počtem účastníků a stále složitějším autorským zadáním.
Trvale sílící Jezdecký klub Doubice organizuje každoročně od roku 1999 na konci května „Den koní“ spojený s Dětským dnem, od roku 1998 na začátku listopadu „Hubertovu jízdu“, vždy za účasti jezdců ze širokého okolí.
K již pravidelným prázdninovým akcím lze dále zařadit „Doubický bleší trh“ a „Diskotéku pro pamětníky“.
O akcích v Doubici informuje a veřejnost na ně zve od února 2001 webová stránka www.doubice.cz s pravidelnými příspěvky z mnoha stran.
Veškerá činnost Spolku probíhá na bázi dobrovolnosti a bez vybírání členských příspěvků. Veškerá vydání jsou hrazena ze zdrojů účastníků, ale nejedná se o významné částky. Spolek proto ani nevlastní běžný účet, pro potřebu případných bankovních převodů je zřízen běžný účet jednoho z představitelů Spolku. Účetnictví proto není vedeno, neboť občanské sdružení nedosahuje žádných zdanitelných příjmů.

Územní plán

Vážení sousedé, kamarádi a přátelé,
na podzimní společné schůzi na téma územní plán obce Doubice se ustavila jakási dobrovolná pracovní skupina, která se také dvakrát sešla. Výsledkem bylo konstatování, že je třeba připravit konkrétní materiál, nad kterým by bylo možno konkrétně diskutovat. Tento materiál se vám dnes dostává do rukou díky spoustě nadšení a práce Josefa Matyáše (kdo neví, tak akad. arch., on si na to nepotrpí).

Zveřejněné náhledy jsou jen malou částí existujících sci-fi podkladů. Rád bych pozval zmiňovanou pracovní skupinu i další případné zájemce do salonku Staré hospody na takové setkání nad výkresy s odborným výkladem autora a dalšími doplňujícími informacemi z obce. Bude to v sobotu 13. března v 15:00. Protože se nejedná o žádnou schůzi, ale pouze o pracovní schůzku nadšenců, věřím, že jim neunikne tohle elektronické pozvání.

PS: Přesto bych rád poprosil o potvrzení účasti, abych stihl ty s porouchaným počítačem nebo s odpojeným telefonem pozvat osobně (+420604263601 himmer@t-email.cz )

A NYNÍ PŘÍSPĚVKY:

rád bych poděkoval nadšencům, kteří přišli v sobotu 13. března na první neformální setkání nad prvním hmatatelným výsledkem všech těch řečí, nápadů a návrhů, co by v obci být mělo, co ne a co dál.

Nejdřív ale musím oznámit, že v penzionu Matyáš se v sobotu 20. března 2004 po 18. hodině sejde celých kulatých 170 let moudrosti a zkušeností v podobě tří oslavenců. Budeme moc rádi, když se na chvilku zastavíte…

Zpět k tématu: Protože schůzka byla avizována pouze na internetu, tak se na ni opravdu „profiltrovali“ jen ti aktivní. Chvíli jsem si myslel, že nás bude víc, ale někdo byl na horách… Ale hlavně je třeba vzít zřejmě vážně přiznání generalissimovo, že totiž právě on tvoří tu masu k serveru se přihlášujících čtenářů jeho vlastních hovorů (známé praktiky z popmusic, však k ní ostatně nemá daleko, jak nás nedávno znovu přesvědčil…).

Za Doubické „jestřáby“ byl přítomen tenisový mix Tichých a Hamáčků, zatímco vizionáře zastupovali bří Matyášové. Solidní oponentura přicházela od Aleny a Sváti Marešových; ačkoliv je sci-fi projekt obkličuje, nebyl (!) jimi jednoznačně zavržen. Nápady Martina S. a Dominiky P. byly nové, protože z jiného pohledu. Totéž platí pro Leška B.
Posezení trvalo více než dvě hodiny, nakonec vyplynuly konkrétní úkoly týkající se finačních a stavebních „detailů“. Já považuji za zásadní otázku M. S., kolik vlastně hospodářská jednotka obec Doubice potřebuje ročně peněz k samostatnému trvale udržitelnému rozvoji!!!
Slíbili jsme si, že do příští schůzky se všichni diskutéři pokusí přijít se svojí představou budoucnosti Doubice. Na našich stránkách mělo objevit dlouho očekávané diskusní forum (nejen k tomuto tématu).
Dohodli jsme se na sobotě 24. dubna, kdy se na tomtéž místě setkáme nad připravenými „domácími úkoly“, navrhuji tentokrát omezit to na hodinku mezi 18. a 19. hodinou.

PS: Každý podle svých možností; zatímco Josef M. přispěl mnoha pracovními hodinami na přípravě studie, Pavel N. (generalissimus) zase mnoha českými korunami, které budou stačit na kompletní odbornou sanaci staré lípy u kapličky. Letos ji provede dendrolog a stromolezec z Nového Boru, pan Tomáš Socha.

Ostatní příspěvky k diskusi o územním plánu:

A konečně je zde pátý příspěvek , který přišel mailem od pana Petra Halsbacha.

Diskuse k územnímu plánu se příliš nerozběhla. Je to možná i tím, že není
jasné, kdo s kým diskutuje. Zkusím položit šest otázek, abych zjistil, kdo sedí na druhé straně pomyslného diskusního stolu:

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2002

Další rok třetího tisíciletí jsme tradičně zahájili 19.doubickým reprezentačním plesem, který se konal premiérově v klubu Mánes, kde jsme se všichni mohli kochat krásným pohledem na Národní divadlo, pánové měli navíc ze své místnůstky pěkný výhled na Tančící dům. O půlnoci jsme viděli pohostinské vystoupení návštěvy z Iráku, odkud kromě inspektorů přiletěl samotný Sadám.

O zájezdu do Livigna už snad není ani nutné se zmiňovat – stal se nedílnou součástí lyžařských výpadů do Evropy.
Podobně lze hovořit o velikonocích.

V červnu postihla Spolek těžká rána. Při letecké havárii zahynuli dva naši populární členové. Navíc Jarda Prokopec stál při zrodu Spolku a každoročně zajišťoval plno našich akcí. Jeho ztráta představuje nezacelitelnou ránu ve spolkovém životě.

Červnová katastrofa těžce narušila připravený letní program, takže se většina akcí posunula do druhé půlky prázdnin. Pro veřejnost (byla se podívat i z okolních obcí!) byl organizován Bleší trh s nabídkou neuvěřitelného harampádí, které z pultů obratem mizelo. Původně po mládež se konaly koloběžkové závody – účastnily se však i osoby penzijního věku a neskončilo to úplně bez následků na zdraví.

Dvakrát byla během léta s úspěchem uspořádána diskotéka s prezentací nezapomenutelné hudby šedesátých let.
Na konci září proběhla 3.doubická pouť usmíření, tentokrát komponovaná jako procházka obcí, během níž bylo předvedeno srdceryvné milostné drama s tragickým koncem. Na úspěchu celého představení se kromě autora a scénáristy J.Hamáčka podíleli také profesionální kumštýři hostující z Chřibské.

Doubická stáj utrpěla v tomto roce hroznou ztrátu, ale přesto se snažila držet tradici pravidelných koňských svátků. Držme jí palce, aby zachovala svoji dosavadní aktivitu i v dalších letech.

27. ročník Svátků cvičení byl také poznamenán červnovou tragedií. Nicméně účastníci vyjádřili nad tradičním setkáním uspokojení a jsou pevně odhodláni cvičit rovněž v dalších letech.

Kroužek Mladých rybníkářů provedl během roku několik drobných odlovů a uspořádal si několik rybích hostin. Jeho aktivita nebyla valná a tak jako i ostatní aktivity roku 2003 byla zasažena strašnou událostí.

Nepostižené se musí v tomto nešťastném roce cítit doubické veřejné osvětlení - díky nepřetržité sbírce svítí od večera do rána a věří, že jen tak z úsporných důvodů nezhasne. Děkuje proto všem, kteří na jeho provoz přispěli a doufá, že se sbírka setká s úspěchem i nadále.

Vloni bylo v závěru konstatováno, že se „…Doubice v přepočtu voličů na jeden občerstvovací podnik dostává v Čechách možná už na první místo … a asi nejen v Čechách…“. Toto upozornění nebylo nic platné – během roku byla otevřena další, již pátá (!!!) restaurace.

Rok 2003 se zapsal černým písmem do historie Spolku. Dopad červnové tragedie do naší činnosti je bohužel trvalý a dá nám všem velké úsilí zahladit alespoň ty největší rány. Letošní rok budiž ve znamení udržování rozvíjejících se doubických tradic, které bez ohledu na prožitou tragedii musíme zachovat.
Oni by si to tak přáli.

Komuniké z 27.cvičení

Jubilejní velitelskoštábní cvičení provedeno v posádkové obci ve dnech 28.-30.11.2003. Povoláno 43 cvičenců, účast 76,7%, účastno bylo dalších cca 10 pozorovatelů. Při kontrole docházky konstatováno, že počet cvičenců, kteří měli dosud stoprocentní účast, poklesla na tři, neboť pro nemoc omluven veterán Vacek.
Provedena pravidelná prezentace v posádkovém domě, v rámci sobotních přesunů dále prověřena pracoviště U Matyáše, Hubertus a U rytíře. Pracoviště Stará hospoda nebylo pro pevně zajištěnou obranu dobito. Dále se uskutečnil pietní akt u hrobů letošních padlých.
Po oba večery proběhlo řízené kulturní setkání všech se všemi, které až do ranních hodin zajišťovala posádková hudba. Evidována dostatečná griotková kázeň. Nad zdárným průběhem celé akce bděl lékař pod dohledem příslušníka policie.
Veškeré snahy navázat komunikaci se cvičenci s cílem vytěžit bohatší informaci o stavu vojsk se setkaly s nezdarem.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2002

Zápis z besedy o Doubici ze 17.8.2002

Besedu, která se uskutečnila 17.8.2002 v Baště u Staré Hospody, pořádal Spolek přátel Doubice a jako hosté se zúčastnili starostka obce paní Božena Stejskalová, zástupce Lesů ČR pan Ota Buršík st. a pracovníci Národního parku České Švýcarsko pánové R.Mareš a J.Marek.

Úvod patřil vyhlášení sbírky na pomoc obci Těchlovice, která byla na Labi postižena povodněmi. Sbírka se uskutečnila v rámci besedy a následně v Doubické Hospodě, ve Staré hospodě a v hotelu Jef a vynesla 11 700,- Kč, které byly 26.8. na účet obce Těchlovice odeslány.

Zhodnoceny byly rovněž výsledky loňské besedy. Rozhodně velice dobrým výsledkem je, že sbírka na celonoční veřejné osvětlení probíhá zatím nepřetržitě, vybrané prostředky jsou předávány obci a od poloviny července loňského roku se nepřetržitě v obci v noci svítí. Všem, kteří se na této sbírce podílejí spolek děkuje.

V první části besedy pak hovořili a odpovídali na dotazy, týkající se především okolních lesů, hosté z Národního parku a Lesů ČR. Zdůrazněno bylo, že v Národním parku je dovolena jízda na kole jen na cyklistických stezkách.

V části věnované obecním otázkám byli přítomní informováni o problémech odpadového hospodářství (potřeba odpad třídit, pozornost pořádku kolem kontejnerů), o činnosti Spolku přátel Doubice (vybudování hřiště, Pouť usmíření) a možnosti přispět na jeho činnost (číslo účtu ...).

Paní starostka pak seznámila s projektem zabezpečení zásobování obce vodou. Z následující diskuse vznikl požadavek na objasnění majetkoprávních vztahů ke korytu potoka a na kontrolu těsnosti hráze horního rybníka.

Pro příští besedu se spolek pokusí zajistit ozvučení sálu. Konec zápisu.

Beseda o současné Doubici se konala v sobotu v baště u Staré hospody.
Diskutovali zástupci lesů, národního parku a obce.
O dění v obci se nyní zajímá málo lidí a z místních obyvatel jen asi pět.

18. doubický reprezentační ples

se konal v pátek 25.1. 2002 ve velkém tanečním sále Na Ořechovce v Praze 6.

Další fotky jsou přístupné po kliknutí na snímek mladého discobola.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2001

První rok třetího tisíciletí jsme tradičně zahájili 17.doubickým reprezentačním plesem Na Ořechovce, kde byli organizátoři poněkud zaskočeni velkou účastí zraněných a jinak poškozených návštěvníků. Mimořádné úsilí pořadatelů při zajišťování ošetřovatelek bylo přerušeno půlnocí, kdy se ukázalo, že půjde jen o paraplegické předtančení několika narušených jedinců. Po skončení vystoupení zůstal zasádrovaný pouze jeden.

Již podruhé společně vyrazili naši lyžařští reprezentanti do Livigna. „Gruppo Doubice“ se tam již stala populární a výjezdy se proto budou každoročně opakovat. Bombardino na sjezdovce láká už na pohled!

V dubnu se objevily na internetu webové stránky Doubice, kde především Spolek informuje průběžně o svých akcích a svá konání dokumentuje obrazově. Neskonalé díky autorům za trvale vynakládanou péči o vysokou úroveň prezentace, která obec ohromně zpopularizovala.

Nezapomenutelné jako v minulých letech zůstaly opět velikonoce a především nespoutaná fantazie některých koledníků, kteří zcela proti běžným zvyklostem všude jen pili, pili a pili.

V červenci byla Spolkem organizována veřejná beseda se zástupci Obecního úřadu, Národního parku a Státních lesů. Hojně navštívená tříhodinová (!!!) diskuse volá po jejím zopakování. Z diskuse vyšel námět k uspořádání sbírky k zajištění veřejného osvětlení i po půlnoci celoročně. Sbírka se uskutečnila, do konce roku se pořád svítilo a pro úspěch mezi nočními poutníky má vše pokračování také v roce následujícím.

Také úpravy fotbalového hřiště na doubickém stadionu nám nedají spát. Tentokrát byla navezena hlína a vykopalo se odvodnění, ale pořád tomu něco chybí, jak se pravidelně konstatuje při pravidelných debatách v přilehlé sportovní klubovně U Králů.

Na konci září proběhla 1.doubická pouť usmíření: určitě se povedlo usmíření s Hohrnelem (česky Rohálem). Za zpěvu krásnolipského souboru písní a tanců, s kouřící továrnou za zády a s Benešovými dekrety nad hlavou jsme se ještě dlouho do pozdních hodin usmiřovali navzájem.

Doubičtí koňáci zavedli v obci další dva pravidelné svátky: květnový Den koní a listopadový Den sv.Huberta. Navíc v květnu diváky kromě pravidelných jezdeckých atrakcí potěšilo nevídané vystoupení varnsdorfského big bandu. Již tradiční večerní nespoutané veselí není dále nutno připomínat.

Na konci listopadu proběhly oslavy zřejmě posledního významného výročí – čtvrtstoletí - řádného cvičení především v restauraci na nábřeží za neuvěřitelné účasti mnoha veteránů předešlých doubických listopadových srazů, kteří nejen prokázali svoji zdravou chuť cvičit, ale současně si proti původnímu plánu vyžádali pokračování těchto stále životu nebezpečnějších akcí.

Kroužek Mladých rybníkářů tentokrát vykázal slabou činnost – nejaktivněji se všichni podíleli na vymýšlení jména pro novou doubickou rybářskou loď, která byla slavnostně spuštěna do místních vod v květnu.

Z á p i s

z besedy o Doubici ze 7.7.2001

Zájem o dění v Doubici a jejím okolí se projevil bohatou účastí na schůzce, která se konala dne 7. 7. 2001 v Baště u Staré Hospody. Besedu pořádal Spolek přátel Doubice a jako hosté se zúčastnila starostka obce paní Božena Stejskalová a další členové zastupitelstva, představitel Lesů ČR, státního podniku Ota Buršík st. a zástupci Národního parku České Švýcarsko v čele s ředitelem RNDr. Zdeňkem Patzeltem.

V úvodu zástupce Lesů ČR informoval o dnešním stavu, organizaci a úkolech správy státních lesů. Ředitel NP podobně promluvil o prvních letech existence NP a odpověděl na řadu dotazů týkajících se zásahů do dnešní fauny a flory v parku. Účastníci byli dále informováni o hospodaření obce v roce 2000 s upozorněním, že prostředků pro pokrytí všech nutných výdajů obce stále ubývá. Tomáš Vachalec seznámil se stavem odpadového a vodního hospodářství a s možnostmi řešení kritické situace zásobování vodou. V následující diskusi za účastni starostky pak přítomní vznášeli podněty a připomínky týkající se hlavně nedostatku vody.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2000

Předešlý rok tradičně začal 16.doubickým reprezentačním plesem v sále pražského Letenského zámečku, kde bylo hojně zastoupeným doubickým reprezentantům připomenuto, že začíná Svatý rok. V živých obrazech s motivy Ježíšova narození (pro ateisty – s vánoční tematikou) upoutal nenasytný Ježíšek s mobilem, jeho matka s digitální hrou a s doutníkem a nad křížovkou věčně spící Josef.

Nezapomenutelné byly velikonoce a naplnění s nimi spojených lidových tradic. Dodnes si mnozí nepamatují dost přesně, jaké tradice to vlastně chtěli oživit a kdy a jak pro ně velikonoční pondělí skončilo.

Zásadní akcí roku bylo dokončení úprav hřiště na doubickém stadionu. Další sbírkou mezi štědrými příznivci nového sportoviště bylo vybráno ještě 7.000 Kč na dovezení písku a zhotovení branek. Mohly proto proběhnout závěrečné restaurační práce (tolik oblíbené zvláště v nedaleké provozovně) a v srpnu po patřičném zlajnování také zahajovací zápas za účasti sportovců i z Kamenné Horky.

Tradicí se stává již pravidelný svátek jezdců - den sv.Huberta, kde se diváci po obvyklém předvedení ptáků a Hubertově jízdě potěšili při hudbě v přilehlých prostorách.

Teď již pravidelně se rozšiřuje počet místně příslušných padesátníků. Každý vstup dalšího je přivítán, jak jinak, udatně a bouřlivě.

Oslava vstupu do nového tisíciletí nás rovněž zastihla naprosto připravené.

Popularita místních radovánek sahá až do Kanady, odkud nás přijel v létě navštívit jejich bývalý oblíbený doubický účastník. Zalíbilo se mu tady tolik, že v listopadu přijel na týden znovu, aby se osobně zúčastnil tradičního již 24.cvičení a dalších oslav na začátku prosince.

Kroužek Mladých rybníkářů měl tentokrát kvapík – oprava hráze vypuštěného rybníka neproběhla v termínu ani v kvalitě podle očekávání, ale v září již bylo možno napustit. A v říjnu proběhl tolik očekávaný výlov horní nádrže - přinesl neuvěřitelný výsledek: jednoho pstruha a 16 kaprů. Koho by napadl takový úspěch? Do dalších let Mladí rybníkáři vybírají z navržených protiopatření: pokrýt rybník sítí, zavést strážní službu se světlomety a kulomety, instalovat na březích systém nášlapných min atd. Útěchou byla skvělá večeře v restauraci na pobřeží se smaženými čerstvými kapry a vlastnoručně vyrobeným bramborovým salátem. I přes nepříliš úspěšné ovoce čtyřleté práce se kroužek rozrostl o nového člena a pronajal si rybník na další období.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 1999

Předešlý rok tradičně začal 15.doubickým reprezentačním plesem na pražském Letenském zámečku, kde jsme vedle hojně zastoupených doubických reprezentantů přivítali také skupinu Lunetic, která přítomné a především své mámy překvapila nevšedním zpěvem a nečekaným tanečním projevem.
Zásadní akcí roku bylo zahájení úprav na připravovaném doubickém stadionu. Sbírkou mezi štědrými příznivci nového sportoviště bylo vybráno 6.700 Kč, z nichž byly 4 tisíce vynaloženy na základní povrchovou úpravu. Několikrát se na ploše shromáždili nedočkaví sportovci, aby vlastními silami urychlili restaurační práce. Tyto byly dokončeny v nedaleké provozovně, pohříchu za účasti nepoměrně silnější.

V červenci jsme uspořádali besedu především rekreantů se zástupci obecního zastupitelstva a pracovníkem správy chystaného Národního parku.

Stejně tak byl zorganizován v konci léta zájezd do Jiřetína, kde se Spolek neúspěšně pokusil vydolovat v místních štolách stříbrný poklad.

Tradicí se stává listopadový svátek jezdců - den sv.Huberta, kde byli nabídnuti kromě koňských atrakcí také pěkní ptáci.

Slavnost při vstupu do roku 2000 byla udatná stejně jako předcházející, ale i následující bouřlivé oslavy narozenin našeho milého a stále se rozšiřujícího počtu padesátníků.
Na Silvestra se uskutečnila světová premiéra dvouhodinového dokumentárního videofilmu "Naše doubické události", zachycujícího některé z nejvýznamnějších našich akcí posledních 20 let. Po nadšeném diváckém přijetí byly nabídnuté videokazety téměř rozebrány a jedna z nich směřovala rovnou na mezinárodní filmový festival v Cannes.

Kroužek Mladých rybníkářů měl tentokrát kvapík – bylo nutno vypustit rybník, aby mohla proběhnout oprava hráze. V závěru října se podařilo - voda vytekla a ryby byly díky velkému zájmu také brigádníků zkonzumovány. Po posledních kapkách se vrhli nadšenci do rybníka a do konce roku zas trochu vyčistili břehy a rozřezali své padlé (stromy).

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 1998

Předešlý rok tradičně začal 14.doubickým reprezentačním plesem na pražském Letenském zámečku, kde jsme vedle hojně zastoupených doubických reprezentantů přivítali také skupinu ztepilých transvestitů, kteří přítomné zahrnuli svým nevšedním zpěvem a nečekaným tanečním projevem.

O velikonočním víkendu se uskutečnila přednáška pracovníka děčínského muzea o historii Doubice. Během následující diskuse bylo možno si prohlédnout repliky středověkých skleněných nádob a pohárů, které mohly mít souvislost s již proslulou doubickou sklárnou.
Její další průzkum se uskutečnil v červenci. Proto se 5.7. konala již 2.doubická aukce, kde kromě skvostných děl manželů Hladkých bylo možno vydražit také ony repliky středověkých sklářských výrobků. Výtěžek z aukce přinesl jednak proviantní zabezpečení archeologickým průzkumníkům (7.000 Kč) , jednak znamenal příspěvek na Dětský den v závěru prázdnin (2.410 Kč). Děkujeme všem účastníkům a především Ireně a Milanovi Hladkých za zajištění této úspěšné akce. U každoročně úspěšného Dětského dne (organizovaného jako vždy bezchybně p.Obešlem) jsme trochu asistovali a s námi i jakýsi kouzelník.

Nedostatek nápadů a i obecný nezájem způsobily, že rok 1998 proběhl bez tradiční brigády. Škoda.
Jako každoročně se dvě mužstva (mladých i starců) zúčastnila turnajů v malé kopané v nejbližším okolí, aby zde šířila slávu obce pod hlavičkou MOZKOVÉ LÁZNĚ DOUBICE „A“ a „B“. Uvedený cíl podle očekávání dokázali splnit pouze junioři, staříci podle tradice byli odsouzeni spíše k pobytu v léčebném zařízení pro nemohoucí.

V hospodaření byl poprvé zaznamenán výdaj, ovšem až po schválení přivolaným daňovým poradcem - náklady velikonoční besedy o historii Doubice činily téměř 2 tisíce Kč.

Kroužek Mladých rybníkářů se tentokrát rovněž nepředřel – jenom průběžně krmil sebe nápady, pokladnu vybíranými příspěvky a rybník čerstvým pečivem. Nově získaný trajekt sloužil většinu roku spíše opilcům, takže přežil svoji první doubickou sezonu se značnými trhlinami. Zalepit!

Obecně nutno konstatovat, že lenost našich členů začíná nabývat na intenzitě. Zapomenout na rok 1998! Přidat! Připravit se na rok 2000!!!

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 1997

Rok byl zahájen tradičním Doubickým reprezentačním plesem, tentokrát poprvé organizovaný Spolkem. Na pražský Letenský zámeček přišla za třináctiletou historii rekordní účast – 116 hostů, kteří mimo jiné shlédli tanec ztepilých divoženek nad spadlým v doubickém potoce.
Po mnohonásobném odkladu nám déšť konečně nezabránil uskutečnit brigádu roku – natěračským choutkám podlehlo zábradlí na hrázi a s ním také střecha hasičské zbrojnice (aniž byla odzbrojena!). Švarný traktorista se svými soudruhy vyvezl náletovou zeleň z okolí vodní nádrže Na Vápence.
Na začátku srpna dvě chrabrá mužstva reprezentovala obec na turnaji v malé kopané ve Vilémově. Mladí chlapci po vítězství ve své skupině a pak v osmifinále prohráli nešťastně těsně 0:1 ve čtvrtfinále. Staříci naproti tomu nedali ve třech zápasech ani gól a stali se svými komickými výstupy oblíbenci místních dětí.
23.srpna se uskutečnila za početné účasti velká aukce děl předních doubických umělců a také různých cenných předmětů od místních dárců. Výtěžek – více jak 27 tisíc Kč – byl v září odeslán do Byškovic, moravské obce postižené povodněmi. Děkovný dopis a snímky z obce byly vystaveny na spolkové nástěnce. Naše poděkování zaslouží všichni dárci dražených předmětů a také ti, kteří se do dražby neohroženě pustili.
V závěru prázdnin k nám přijeli Jú a Hele, aby zpestřili dětský den a hlavně ulehčili dětem návrat do školy.
31.prosince skončil za výbuchů rádoby zábavné pyrotechniky. Pobřežní restaurace zůstala zachována.
Počet členů se zvýšil na 42 a nadále jsme pokračovali v bezvýdajovém hospodaření, které vřele doporučujeme uplatnit v rodinném rozpočtu.
Kroužek Mladých rybníkářů na jaře úspěšně napustil místní rybník a snažil se pokračovat v pročišťování jeho břehů. S povděkem bylo přijato znovuzavedení zákazu vjezdu na hráz. Překvapivě neúspěšně skončil pokus nasadit akvarijní rybky.

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 1996

Spolek byl založen v srpnu 1996 a k 31.12. vykazoval celkem 36 členů. Hotovost v pokladně činila 1.800,- Kč. Hospodaření Spolku byl celkem prosté – v roce 1996 nebyly vykázány žádné výdaje a příjmy byly jen ze zápisného.
Samozvaní zástupci vedení Spolku rychle navázali úzký kontakt se zastupitelstvem obce a hodlají s ním i v budoucnu spolupracovat při zvelebování obce.
První brigáda organizovaná Spolkem se uskutečnila za slušné účasti 8.září a hned byly uklizeny dvě divoké skládky na kraji lesa: jedna u silnice pár metrů za dolním koncem obce, druhá pod cestou do Chřibské kolem Spravedlnosti. Z radosti z dobře vykonané práce skočil jeden z představenstva Spolku do potoka a přežil.
Iniciativou obecního zastupitelstva byl 29.12. uspořádána beseda o archeologickém průzkumu doubické sklárny s jedním pracovníkem děčínského muzea. V následujícím roce bude ve spolupráci s obecním úřadem organizována další brigáda k zachování místního rázu, a to právě nyní – po napadení pracovníky Telecomu.
Jedenáctičlenný kroužek Mladých rybníkářů pronajal v loňském roce od Obecního úřadu Velký rybník a hned zahájil na jeho březích pročišťovací práce. Na podzim vloni došlo k vypuštění rybníka a k jeho slavnostnímu výlovu. Největší ovace sklidil obří kapr, který ovšem byl, jak se zanedlouho ukázalo, den před rybářskou atrakcí do vody vhozen poťouchlým majitelem pobřežní restaurace. Po velikonocích se podařilo rybník opět napustit hned po té, co byl zrádný hostinský odvázán od stavidla. Rovněž v dalším roce chtějí Mladí rybníkáři pokračovat v prořezávání břehů a pokusí se také vodu oživit nasazením různých cizokrajných ryb, přinejhorším akvarijních.

Spořící účet 35-5439860667/0100 Spolku přátel Doubice byl zrušen a veškeré peníze byly převedeny na nový běžný účet.

Spolek přátel Doubice

Výroční zpráva Spolku přátel Doubice za rok 2023

Upozornění pro návštěvníky doubického muzea:

Doubické muzeum sídlí již od roku 2021 v přízemí budovy obecního úřadu zde:

Nový bankovní účet Spolku přátel Doubice