Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Tak jsem si minulý měsíc říkal, že už přestanu otravovat s komentováním doubických sporů a nechutných pří, ale nejde to: jednak se hladina v Mozkových lázních pořád čeří a jednak, což mě překvapilo víc, pár lidí se najednou přihlásilo, že zvláště teď Hovory se zájmem sledují.

• Není to tak dávno, co vyvanula podobná smrdutá historka: grosskrize – ale byla přece jen pod dohledem veřejnosti. Tady to máme neviditelnější a postrádám sílu, která by už ukončila snad nekonečné nepříjemnosti. Uraženost a podrážděnost jedné strany je neutuchající, i když ta o sobě tvrdí, že je pouze „dotčena“. Kolektiv vedení obce evidentně netáhne za jeden provaz a do voleb za rok se dohromady nedá. Začínám mít obavy, že ještě stále nepřišel konec vypořádání.

• Na osamostatnění obce a na jejím dalším fungování jsme se do jisté míry podíleli a také proto vnitřní život obce sledujeme od prvopočátku s velkým zájmem. Naše kritické postoje k obecnímu životu jsme si sdělovali v posledních letech stále častěji, diskuse o některých ne zcela vyjasněných problémech přerůstaly často až do docela zuřivých osobních sporů. Současný stav je vyvrcholením dlouho tlumeného a uměle přidušovaného napětí. Asi každá trpělivost má své meze a k výbuchu muselo přijít. O to větší zájem teď musíme situaci věnovat – sice nejsme v této hře právoplatnými účastníky, ale snad může pomoci alespoň co nejhlasitější glosování (nebo grossování?).

• Po chvilce chmurného rozjímání musí jako minule přijít něco radostného:
  Konečně se povedlo!!! Tolik jsem o to usiloval v minulých letech. Stálo mě to zdraví, nervy a málem i peníze (Lešku, máš čeho litovat!!!). A je to tady – 26.5.2005 v 17 hodin 43 minuty jsem byl zaregistrován na doubických stránkách jako návštěvník číslo 29000.