Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Prázdniny na krku a já se pořád musím vracet k dění v obci. Konec vzájemného vypořádávání, jak jsem už minule předvídal, stále nepřichází. Lidi, neblázněte, musíte vedle sebe přece nějak vydržet! Žít, potkávat se, dýchat stejný vzduch. Nelze se pořád jen nevidět a nezdravit a brojit proti sobě snad až do smrti. Pouť smíření na Vás!!!

• 26.5. jsem ne úplně neúmyslně dosáhl na našich stránkách nádherného návštěvnického čísla 29000. Hned se mi ozval posměšný hlas, že to správné, jím sledované a také jím dosažené je až 30 tisíc. Při čtení té drzé a namyšlené zprávy jsem se jenom zašklebil a stanovil si jasný cíl sledování). Kolik šíleného úsilí a času to muselo Martina, ale i mě stát. Jen to sledujte: za tři dny po 9. červnu 86 vstupů na stránky, za další tři dny už 178, předposlední den 53 a za následujících 18 hodin celých 112! On se snad musel připojovat každou chvíli, foťák v ruce, nadšená grimasa připravena!!! Já se určitě taky připojoval každou chvíli, foťák nepřipraven, nadšená grimasa k nepotřebě. (Ale zas jsem si zaznamenal významné statistické údaje.) Každopádně mě dostal! Na stránky jsem vstoupil až dvě hodiny po tom výtečníkovi, ale už se přede mnou snažilo 8 jiných. Po dosažení cíle se situace rapidně zklidnila – za další 2 dny už jen 35 vstupů (vlastně skoro všechny jen moje). Závěr : vítěze jsem nedostatečně v pravou chvíli stopoval a on se mi ještě mailem k dosažení mety drze přiznal.

• Kromě výše uvedeného až jubilea byl v červnu také svátek „prasátka“, který tady pravidelně připomínám. Tentokrát nemohu - letos jsem neviděl v režii tohoto podniku bodré a hlavně tradičně naladěné pořadatele, takže jsem rozmrzele s několika dalšími zklamanými popíjel někde jinde.

• Celý měsíc se nesl ve znamení aktuálního doubického fenoménu – nových kurtů s umělým povrchem. Začalo to sice volejbalem, ale teď všichni mydlí jen tenis a téměř nepřetržitě honí po hřišti za svými neuměle vrácenými míčky zoufalého Hamáčka. Lidi, už ho nechte, blíží se termín Poutě smíření a Mistr musí tvořit.