Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Léto v pytli. Slušelo by se říci asi něco peprnějšího.

• Září přineslo vyvrcholení pro nový obecní fenomén: Už se prostě nacházíme v HAMALANDu – tam všichni hrají tenis! Pokud již párkrát (a nutno přiznat, že často i posměšně! ) tady v mých rozprávkách proskočilo, že si někdo s někým nějak pinká, tak dnes musím přiznat, že obrovská vlna zájmu podobná té tenisové snad v Doubici ještě nebyla. (Možná jedině každoměsíční zájem o Hovory se k ní blíží). Radost z počátků cyklovýletů, ze zahájení koňského provozu, z otevření nového hřiště nebo ze vzniku té původní „fabriky“nemůže ani zdaleka dosáhnout dnešního nadšení a aktivity i původně úplných netenistů. Kromě příznivého vlivu, který přináší kterýkoli sport, se tu navazují nové a nové kontakty, upevňuje se obecní společenství, zvyšuje pocit sounáležitosti. Začali se kamarádit sousedi, se kterými jsme před tím jen občas potkávali a možná pozdravili, když jsme se alespoň od vidění znali. Jmenované přednosti nové doubické zábavy vidí další, dosud v tenise neangažovaní, a začínají zcela vážně zvažovat brzký vstup do tohoto nového a dnes velmi módního doubického sportu. Budiž především vzdán hold nedávno zrozenému a po té brzy objevenému aktivistovi: pokud byl v předchozích letech spojován hlavně s každoročním pořádáním Poutě smíření, dnes je celosezónní jedničkou na nebi Tenisu. Díky, Tobě, Jiří. Vedle něj patří také čestné uznání majiteli Staré hospody, bez jehož zajištění provozuschopného stánku by zase jen pár nadšenců mohlo tenisovat za hranicemi obce. Díky Tobě, Karle. A nakonec musím poděkovat za neumdlévající nadšení, s nímž jste zde seznamováni s novým oblíbeným doubickým sportem. Díky, Tobě, Pavle.