Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Říjen je spolu s únorem obvykle jedním z nejnudnějších doubických měsíců.
  Hledám v Hovorech minulých letech a mezi velmi krátkými texty nacházím jen dvě
  opakující se témata:
          Hubert. Asi byl, ale nějak jsem si nevšiml.
          Blížící se cvičení. Určitě bude a určitě si všimnu.

• Co bylo a co se už dlouho v předchozích letech nedělo a čeho si bohužel všimlo jen málo lidí – nový starosta připravil pro obecní veřejnost schůzi. Takové akce již od dětství vyhledávám, jsem takový schůzový typ, a tak jsem opět přispěchal. Byl jsem průběhem velmi neformálního setkání starosty s těmi, kdož se o obecní záležitosti zajímají, velmi uspokojen. Snad poprvé v historii samostatné Doubice devadesátých let konečně velmi přátelské povídání bez pocitu nějakých antipatií nebo nedůvěry. Až jsem měl možná příliš optimistický dojem, že účastníci jsou současné správě naší Doubice velmi nakloněni a že jsou ochotni spolupracovat nebo i nějak podle vlastních možností pomoci. Snad tímto radostným konstatováním ukončím letošní až příliš časté povzdechy nad zoufalými vztahy mezi místními domorodci.