Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Tak jsme se přece jen dočkali!
  Poslední květnovou sobotu byl uspořádán další, pomalu již tradiční volejbalový turnaj na kurtech u Staré hospody. Přijelo šest družstev z blízkého okolí i z Prahy, řada z nich pravidelně dřív naši reprezentaci porážela. Tentokrát však vítězný déšť pokropil místní tým. V jeho sestavě jsme jen stěží poznávali jindy staříky nad hrobem, jak sebou neuvěřitelně mrskají a skáčou. Velkou zásluhu na tom měly dvě mladistvé spoluhráčky, které nedoplňovaly družstvo jen povinně, ale byly celý den plny mládí a síly. Původní hekání a naříkání mužské části se dost brzy vytratilo a veteráni začali novým mladým přítelkyním stále častěji nahrávat. Pokud se mi v úvodu zdáli někteří borci na umření, v závěru nebyli k poznání. Holky, děkujem.

• Zvláštní poděkování při této příležitosti náleží také neúnavnému organizátorovi, doubickému propagátorovi, sportovnímu nadšenci a trvale showmanovi……. A pozor - nemluvím o sobě, ale o stále nedoceněném Hamáčkovi. Jirko, děkujem.

• Nebývalá odezva! Zatím největší v pětileté*/ historii Hovorů!!! V dubnu jsem si postěžoval na naši kdysi oblíbenou klubovou místnost a hned se ke mně připojila řada mých dřívějších spolustolovníků, ale obvykle jen smutným souhlasem, že je to sice pravda, ale že se nedá nic dělat. Opravdu se už v domě čp.1 nedožiju návratu klasické hospody s běžným provozem?
  */ opravdu malé jubileum - před pěti lety v červnu první nesmělé Hovory