Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledních dnech:

• Události letí neuvěřitelným tempem a listopadové Hovory mají závěrku až za dva týdny. To už se skoro začne zapomínat, co dramatického se to po volbách dělo. Nezbývá než vložit půlměsíční Hovor.
   

• Bomba! Doubické stránky se staly opravdu žhavým, aktuálním mediem, v kterém pocítily obě znesvářené strany potřebu se k nastalé situaci vyjádřit. A hned mě k tomu přimotaly! Nedá se nic dělat, musím se ještě jednoznačněji vyjádřit.
   

• Skutečně nejsem v tomto sporu nestranný, protože zcela přirozeně musím fandit těm, kterým víc věřím. Jako plno ostatních si sice taky myslím, že by v obci mohl vládnout osvícenější panovník, ale mám-li si vybrat z předložené nabídky, je má volba jednoznačná. Jak tak my přiblblí „vyvolení Pražáci“ jezdíme do Doubice většinou kolem padesáti let, vytvořili jsme si k ní velmi těsný vztah a máme zájem, aby byla pořád lepší a lepší. A přiznejme si, že obec v posledních letech – jak pravil Havel o naší zemi ve svém historickém novoročním prezidentském projevu – nevzkvétala. A pokud poražená strana připomíná zásluhy bývalé starostky, jen potvrzuje, že „Doubice normální“ chce pokračovat v jejích šlépějích, což považuji za začátek konce. Argumenty kandidátky, která neunesla tíhu porážky a zkouší to nesportovně znovu „třebasetopovedelíp“, jsou podle mě dost chabé, a nemá cenu je jednotlivě rozebírat. Z jejich „kvality“ mě jen trochu jímá hrůza, jaké nebezpečí mohou přinést výsledky nových voleb.
   

• Ve vyjádření odstupující kandidátky byl použit citát ze zářijových Hovorů o „fairplay“: Měl jsem tím ale na mysli, že tak nenávistné chování, pomluvy a sprostoty by snad ani neměly patřit do téhle malé a námi tak milované vesnice. A na koho jsem tím asi myslel, co myslíte? Lidi, co se to s vámi stalo?