Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Většinu měsíce jsem už doma, ale pořád se nemohu úplně vzpamatovat. Při většině situací, do kterých se tady dostávám, si musím pořád říkat, jak by se v tu chvíli asi zachovali ti (podle nás) přihlouplí a sebevědomí Američané? Minule jsem si postěžoval na svůj cizojazyčný analfabetismus, takže dokážu srovnávat u nich jen některé vnější znaky projevu. Třeba způsoby amerických řidičů nebo snahu všech prodavačů čehokoli navázat s potenciálním zákazníkem kontakt (nikoli vnutit nějaký kšeft!) nebo potřebu cizích lidí zkoušet si popovídat s neznámým člověkem nebo až šílené dodržování povinnosti zabezpečit všude za maximálně čistotných podmínek toalety a to samozřejmě i pro postižené nebo až úzkostlivou pozornost dětem atd atd. Při tom porovnávání vůbec nevycházíme dobře, i když jednáme mezi sebou pořád stejně, jen jsem to před tím tak neviděl. Určitě - co je úplně nejevidentnější – se vůbec neumíme chovat na silnicích a ve městě, kde se já teď už 3 týdny snažím jezdit „americky“ (k nelibosti většiny jiných účastníků provozu). Zkusme to také v jiných oblastech života, určitě by to neškodilo. Už jsem to v červnu stihnul zažít, jak se za nalezené nedostatky hází vina na jiné, jak si lidé nedokážou vyhovět (zlatá Amerika!!!), jak chybí jakákoli úcta k elementárním zákonům. Je trapné, že až takový výlet v předdůchodovém věku mě donutil podívat se na náš běžný český život úplně jinýma očima.
   

• Tak teď pozor na mě! Chci být ještě čestnější, poctivější, otevřenější a ke všem normám ohleduplnější a budu to vyžadovat po Vás všech!!!