Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Podle kalendáře je zima, podle našeho - doubického - je prostě po vánocích a hlavně po Silvestru a ještě daleko před velikonocemi. Býval takovou zimní výplní i tradiční ples, ale zájem o něj v posledních letech uvadá. V loňských lednových Hovorech jsem vyzýval dříve snad vtipné muže k přípravě veselého předtančení, ale ukázalo se, že marně. Pro příští, jubilejní – pětadvacátý – nutno připravit mimořádné aranžmá, abych tam nebyl jen se svou rodinou a několika nejbližšími doubickými sousedy. A pak už hotovo - skončíme s pražskými seancemi a přesuneme i plesy do domácího, tedy doubického prostředí. Jiných než doubických návštěvníků stejně už moc není.
   

• Zatímco některým doubickým tradicím se pravidelně věnuji, úplně zapomínám na soustavný, skutečně spolkový život našich žen. Kromě toho, že se nepravidelně, ale často scházejí v doubickém údolí, stihnou ve svém Svazu žen oslavit všechny narozeniny a teď už i vyjíždějí společně do zahraničí. Jen z doslechu vím (a trochu nad tím kroutím hlavou), že to nejsou žádné pijácké seance, ale baví se přesto všechny zřejmě báječně. Vytvářejí sice jakýsi protipól cvičení a budiž jim to ke cti, ale my o možnosti protihodnoty mnohaletého svátku mužů víme své.