Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Srpnové rozjímání je pokaždé trochu posmutnělé – tolik jsme toho chtěli v létě stačit (letos jsme toho ovšem stihli daleko víc než jsme čekali), tolik jsme se těšili, co zas užijeme (a mnohdy bylo naše očekávání překonáno) a najednou je konec srandy a začíná nostalgický podzim. Utěšuje mě už jen představa možných zářijových houbových orgií a jisté listopadové cvičení. Hergot, co mě ale potěší v říjnu?
   

• Mocný zážitek mi na začátku měsíce připravila návštěva Daubitz na německopolských hranicích, od nás asi osmdesát kilometrů. Bral jsem ten víkendový zájezd spíš jako recesi, že ještě někde také mají svoji Doubici a jakže to tam vůbec vypadá. Ale němečtí doubičáci nás přijali s úctou a velmi seriózně, připravili program, pochlubili se svou vesnicí a vším, co si v ní v rámci vlastní spolkové činnosti vytvořili, předali nám čestné a pečlivě připravené dary, nakonec s námi poseděli do nočních hodin. Jsou na svoji obec hrdí a rádi ukazují, co všechno pro ni dokázali udělat. Vůbec to nebyl podle původních představ jen odpočinkový výlet s večerní veselicí ve vlastní režii, naopak zažili jsme pěknou, i když deštivou sobotu se správným, velmi doubickým večerem.
   

• Počasí bylo také více nakloněno pro místní sport – přece jen se podařilo sehrát až do konce druhý tenisový turnaj pro jenom místní plejery, koloběžkovým závodům tentokrát úplně pro všechny dokonce svítilo sluníčko, jen fotbalu nedělní deště přály jen výjimečně.
   

• Závěr léta se nesl ve znamení tradiční Doubické pouti usmíření, kterou letos pořádali naši mladí a stále perspektivnější nástupci. Nasadili vysokou laťku – předvedený čtyřdílný kus byl náročný scénicky i textově, pohoštění připravené za spolupráce široké veřejnosti překonalo všechna očekávání. Posezení na zahradě u chaty Chřástalka mělo všechny znaky lidové poutě – i s loutkovým představením, koláčky a medovinou. Tenhle svátek na ukončení prázdnin se blíží k dokonalosti - moc se všem líbil a my staříci budeme mít za rok co dělat, abychom na letošní úroveň navázali.