Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Září proběhlo bez mnou očekávaných houbových orgií – ta správná doba byla moc krátká a já ji ještě prošvihl. A to díky výjezdu za hranice, kterážto činnost zasáhla více doubických – v Normandii i Toskánsku jsme tak šířili našeho ducha nezbedných cestovatelů se stálou zásobou nápadů, jak co provést.
   

• Blíží se vánoce a to je pro mne znamením, že za měsíc na to už bude doubický ples, což je věc ukrutně nepříjemná. Zas nemáme nic připraveno! A ještě skoro určitě zase nikdo nepřijde!!! A tak mi poradili, abych se zeptal těch, které pravidelně obesílám, jestli je ještě pořád baví sejít se jednou za rok mimo doubickou hospodu a k tomu ještě netradičně slavnostně oblečeni. Takže čekám, jestli se mi někdo na doubických stránkách na nástěnce ozve a poradí co dál. Díky za každý názor.
   

• Zatím za 10 dní od vyhlášení žádná reakce. Taky odpověď.
   

• 20. května byl zaregistrován stotisící návštěvník, 30. září už počet přesáhl 110 tisíc - za 4 měsíce se tedy přišlo kouknout 10 tisíc lidí, takže by to vycházelo na třicet tisíc návštěvníků do roka! To se to sype. Teď by se měla strhnou ohromující bitva o 111111!
   

• A nakonec jeden nový, významný, ale odstrašující fakt z mého života, života předpenzijního staříka:  v měsíci září jsem nenavštívil doubickou posádkovou budovu ani jednou, i když jsem v posádkové obci strávil celé dva víkendy!!!   Toho jsem se dopustil v mém životě poprvé a kajícně přiznávám, že je mi to líto. I když ty soboty u rodinného krbu… Obec určitě příště s mojí silnou pomocí zase vyhraje ve třídění odpadu, hlavně a především skelného.