Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Skončil nám další rok, máme za sebou už dvacátý Silvestr nové doby, ale je mi letos z té „nové doby“ docela smutno. Poslední dva roky jsem se dokázal odstřihnout od obecní, doubické politiky, protože mě činnost místní samosprávy i její odezva na veřejnosti nijak nenadchla a nevidím, že by se v budoucnu obecní poměry měly nějak změnit. Proč kritizovat, když to k ničemu nevede a jen se člověk zbytečně čílí. Není to zdravé. Teď začínám mít dojem, že se úplně stejně asi brzy postavím k naší domácí politické scéně. Než bych se z ní rozčiloval a pozoroval s nechutí, že se to mění spíše k horšímu, bude snad lepší přestat číst o tom v novinách a než dívat se na všelijaké televizní Moravce, začít se věnovat víc jiným zájmům. Hodně mě děsí, že se často o domácí situaci dostanu do hovoru (aniž bych to téma vyvolal!) a slyším pořád dokola, jak velká je nedůvěra lidí k našim politikům a jak podle posledních voleb spějeme do záhuby. Tak kdo tedy, sakra, dává hlas těm Paroubkům?

• O to víc mě těší, jak jsme si v minulém roce užívali na všech frontách:

  reprezentační plesy byly sice v posledních letech v krizi, ale podzimní debata o jejich budoucnosti dala naději, že jubilejní XXV.ples otevře novou, radostnější, šťastnější a zářivější perspektivu této letité akce
   

  • společné zájezdy do zahraničí už jsou opravdu chvályhodnou tradicí – tentokrát to bylo nejen v zimě do Livigna a pak také k moři do Chorvatska, ale ještě na podzim do Toskánska a navíc malé cestovatelské jednotky pronikly do Normandie, na Floridu a do New Yorku; a to nemluvím o výpravě rozsáhlé delegace do blízké německé Daubitz

  • na domácí půdě jsme se jako každoročně poveselili o velikonocích: radost nám udělali zvláště někteří koledníci, opravdu hodně úsměvů vyvolal především kocourek Milošek

  • jako se opakují výjezdy do ciziny nebo velikonoce, tak se stejně upevňuje tradice společných oslav nějakých narozenin: skončily už padesátiny, začínají pětapadesátiny, ale také už i šedesátiny a sedmdesátiny! Pětapadesátiny čtyř oslavenců spojené se vzpomenutím na Jardu Prokopce a na páté výročí jeho tragické smrti měly ve Fabrice, jak bývá zvykem, velmi důstojný průběh.

  • skutečně doubický tenisový turnaj ve čtyřhrách proběhl nadvakrát: nejdříve byl narušen silným deštěm, za 2 týdny se přece jen povedl

  • koloběžkové závody opět nechyběly, zas tam jezdilo přes padesát závodníků, zas koloběžku osedlali borci od tří do sedmdesáti

  • další ročník Poutě smíření v režii mladší herecké generace provedl publikum jako obvykle obcí ve stylu Starých pověstí českých, staří a zkušení ochotníci jen vypomáhali a nestačili se divit, jak dlouhé a složité texty se mladí dokázali naučit; úplnou novinkou bylo velkolepé společné posezení s pohoštěním diváků i herců u chaty Chřástalka

  • také se nám konaly u kapličky dvě svatby dětí doubických chalupářů, obě s odpovídajícími oslavami

  • cvičení bylo, jak mělo být; tentokrát zpestřeno promítnutím dokumentárního velkofilmu o průběhu věčně živého třicátého cvičení

  • nechyběl znovu silvestrovský fotbálek; letos z něj mám černé svědomí: nikomu se sice nic nestalo, ale hlavně protože skoro nikdo nepřišel hrát – nakonec jen pár mladých sportovalo, zatímco všichni staří (až na jednoho) lenošili; navíc ke všemu ten jeden jsem nebyl já, jak všichni očekáváte – prostě hanba organizátora převeliká!
    
    Tak ať ten rok 2009 Vám přinese jen samé příjemné chvilky, netrapme se hloupostmi, slibujme jen co dokážeme splnit a hlavně: i dál užívejme života plnými doušky!