Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• To snad bylo šílenství! V pátek 12.února v podvečer jsem se zájmem zkontroloval závod, jak se miliardy státního dluhu blíží k tisícům v počtu návštěvníků našich stránek: miliardy 301 (nedávno ještě 129), tisíce pořád jen 148. V sobotu po čtvrté hodině odpolední: bum – miliardy pořád 131, ale počet návštěvníků 150.045! Boj o kulatiny, které jsem tipoval až před plesem, skončen už v půli měsíce. Za necelých 24 hodin naklikáno skoro patnáctset přístupů, to je neskutečné. Od vysněné hranice jsem byl opravdu daleko a zřejmě jsem neměl vůbec šanci. Kdo byl ten šťastný, čekal jsem každým dnem. Taky se přihlásil a byl to opět jeden z více než pravidelných návštěvníků, bojujících při každých kulatinách našich počtů.

• Po zimní olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 jsem tady smutnil, jak hodně mě zasáhlo, že skončila ta báječná hokejová parta z Nagana a že si nezasloužila takový konec a že na ně budu před svými vnuky hodně vzpomínat. Po letošní olympiádě jsem měl chvíli podobný pocit, hlavně mi bylo líto některých oblíbených borců, kteří tak neslavně letos skončili a jen těžko je ještě na ledě někdy uvidím. Ale docela brzy jsem se s tím srovnal: prostě na to neměli a život jde dál. Zlatá hokejová léta jsou zřejmě definitivně za námi a s mými léty je to velmi podobné.

• Doubický ples měl tentokrát mimořádný úspěch. Že je místo konání dobré, jsem věděl, že hudba bude dobrá, jsem tušil, ale že přijde tolik lidí, mě ohromilo. Je to jak v kopané – plné tribuny zlepšují kvalitu a znásobují dojmy. Ještě si to budu muset v dalších dnech hezky vychutnávat.