Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

Tak už máme další rok za sebou a stejně jako v předchozích letech jsme si zas užili spoustu zajímavých chvilek. Bohužel jsme také přišli v srpnu o kamaráda, kterého jsme měli rádi: táhnul to s námi snad od nepaměti, když mohl, žádnou akci nevynechal, žel poslední cvičení už bylo bez něj.

Naštěstí rok přinesl i veselejší dny:

• Tradičně jsme měli lyžařský zájezd do Livigna, seniorskou velikonoční pomlázku, tenisový turnaj, výlety pěší, na kolech, na běžkách ba i na parníku, oslavy mnohých narozenin, koloběžkové závody, cvičení.

• Něco se však stalo úplně poprvé - třeba „naši" Němci z Daubitz připravili pro českou skupinu program v Görlitz a budeme mít letos co dělat, abychom jim to oplatili. Nebo početná výprava na Krétu – velmi povedený veteránský výjezd k moři. Úplně první mimo Prahu byl 26.doubický ples – na Dymníku se nás sešlo překvapivě hodně a docela se to líbilo.

• A něco jsme zažili přesně podruhé - když jsem opakovali ve Velkém Šenově Sněhurku. Hrála dost jiná sestava, takže to byla pro mnohé zase premiéra, ale nebylo to moc poznat –ukazuje se, že kádr nadaných herců je v Doubici dostatečně široký. A když nám v obci najednou chybí druhá Sněhurka, rychle byl objeven šikovný záskok v místě dějiště. A stejně jako v předchozím roce nám pan farář zase poděkoval za výzdobu a úklid kostela před půlnoční mší.

• Už dlouho jsme neměli o vánocích tolik sněhu, což udělalo radost jak lyžařům, tak rumařům.

• Takže jedinou kaňku představuje jak se zdá nerealizovatelný projekt doubického musea – naše první žádost o případný grant narazila na tolik překážek, že jsme to musili protentokrát vzdát. Neklesejme však na duchu, snad se to podaří zvládnout bez takového časového tlaku a hlavně se budeme muset spolehnout sami na sebe!
  
  Takže - budiž to pro nás pro všechny mottem roku 2011 – nikdo nám nic zadarmo nedá, nespoléhejme na strýčka z Ameriky nebo šejka z Arábie. O co se sami nepostaráme, mít nebudeme. Přeju proto nám všem, aby se dál dařilo, především díky vlastním silám, a to nejen v našich společných aktivitách, ale hlavně v osobním životě. A nezapomeňte, že při té honičce za úspěchy musíte zůstat i nadále plni pohody a taky - myslete na své zdraví. Než zemřít kvůli grantu, to se radši s Vámi dobře pobavím.