Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• V březnu dvacet let nemám v hlavě nic jiného než daně, takže v žádných Hovorech III. na ně nesmím zapomenout. A jak bych radši zavzpomínal, co všechno jsem v té hlavě měl v jiných měsících!

• Ke svým zákazníkům přistupuji tento měsíc vždy velmi opatrně, se snahou ulehčit jim - alespoň trochu - zprávu o daňovém výsledku jejich ročního konání, pokud vede náhodou k nějaké daňové povinnosti. Ale bohužel stále častěji musím pokývat nad jejich pláčem – že se „jim“ nemá nic dávat, že to stejně rozkradou nebo někam zašantročí. Terčem nářků je tentokrát jmenovitě ministr Kalousek (dříve to byl nejčastěji Klaus, v dalších letech si následující „výběrčí daní“ snad už lidi ani nepamatovali): Kalouskovi já nic nedám! A já teď opravdu marně při tom hledám, čím bych zákazníka potěšil nebo aspoň utlumil jeho nespokojenost.

• V posledních týdnech skutečně domácí politická scéna přináší tolik kotrmelců, že se nelze plátcům daněmi opravdu postiženými (a je jich čím dál tím méně) divit. Pokud snad mnozí vloni v červnu přivítali nově zvolenou vládu s nadšením a očekáváním, jsou dnes komentáře podnikatelů plny zklamání a často zoufalství „nacožetydanězasepudou“. Už jsem taky hodně dlouho neslyšel dříve běžné popstesknutí: „no jo, co se dá dělat, nějaké ty daně se holt platit musí“.

• Z jiného soudku: Letošní Livigno bylo trochu netradiční – účastníci zájezdu se vrátili nespokojeni, jak jim nepřálo počasí. A že tam bylo víc Čechů než Italů.

• A teď už se můžeme všichni těšit na blížící se svátky jara. Slunce, teplo, nápoje …