Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• A máme po prázdninách. Na konci měsíce jako kdybychom chtěli stihnout, co se nepodařilo dřív nebo co nám propršelo.

• Nejdřív tradiční koloběžky. Obligátní padesátka účastníků byla naplněna, tradiční sbor rozhodčích rozhodoval a tradiční vítěz zas vyhrál – opravdu velmi nerad se chlubím vlastním bratrem, ale podívejte se na to: z 16 ročníků pětkrát nestartoval, jednou byl trapně druhý a zbývajících deset jich vyhrál. Kdybych to tu neřekl, asi by mi nabančil!

• Potom neméně tradiční pouť, tentokrát už jedenáctá. Stejně jako vloni ji měli ve svých rukou mladí a krásní. Celé pásmo bylo laděno poněkud melancholicky a tak jen pár výstřelků několika přizvaných ochotníků – veteránů budilo trošinku veselí. Vedle většinou pochmurných témat se zapsal do paměti také zoufalý déšť.

• Možná další nová tradice byla založena hned následující den: také Doubice se zařadila mezi stále rostoucí počet golfových metropolí. Neobvyklá, ale o to zajímavější dráha přilákala obrovský počet zájemců, kteří mezi sebou svedli tvrdý boj, aby nakonec vítězství vycestovalo za hranice obce! To byl snad jediný kaz této velkolepé akce, která se pro počáteční úspěch bude jistě opakovat.

• Stojí za zmínku také částečně cyklistický výjezd k vznikajícímu jezeru u Görlitz a sedmičlenná návštěva u jednoho z prvních doubických rodáků (z rodiny Tomšů) v Janovicích u Bruntálu, což zachytil místní fotograf.

• Závěr léta patřil také nebývale častým koncertům ve Fabrice.

• Nezbývá než konstatovat, že jsem zase nevydřel to pěkné návštěvní číslo na stránkách a než jsem se nadál, bylo to jen 200003!

• Po dlouhé době na Hovory reagovali dokonce 2 čtenáři. Takže mám jistotu, že jsme to za červenec četli aspoň tři.