Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• První měsíc dvanáctého roku jednadvacátého století je za námi, ale radost mi neudělal - přece jen jsem čekal, že někdo na konci roku pošle nějaký peníz, že nám to v lednu přistane na účtu, ale bohužel - nic. Takže bilance je dost tristní: příspěvek přišel od tří lidí a od dvou firem, které jsou velmi úzce spjaty se Spolkem i s chystaným muzeem. Máme mezi sebou další podnikatele a nemyslím, že jsou zrovna nějak zasaženi krizí, ale přesto si nevzpomněli. Obíhat s prosíkem je nebudu. Takže nakonec nejvíc korun máme na účtu od rybníkářů, kteří to ale vlastně jen půjčili pro případ mimořádné potřeby. Dost jsem toho slyšel, jak ten či onen na bohulibé účely přispívá, ale nic jsem v reálu neviděl. Skutek utek.

• Už se nám dvakrát přihlásili zprostředkovatelé, že by šla nějaká dotace na náš „kulturněvzdělávací" cíl sehnat, ale … ty peníze někdy dost stojí a pořád jsou nejisté. Jenže zdroje volných prostředků už vysychají a času moc nezbývá. Takže nám aspoň držte palce, aby se to nějak podařilo.

• Světlým lednovým bodem bylo významné upozornění na fakt, že jako prvopočátek za nepokoji na Šluknovsku stojí hospodská rvačka vyvolaná doubickými dramatickými umělci před pěti lety v Mrštíkově Maryše.

• Tak mi právě skončil pražský nejkulturnější měsíc v roce – na chalupu ani jednou, zato do divadla třikrát a ještě zajít na dvě výstavy. Ale už se chystám na kulturu doubickou – začíná za tři týdny plesem, pokračuje velikonocemi a další a další kulturou až do cvičení. Taky už se těšíte?