Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Stejně jako vloni opět v Den slunovratu proběhl Svátek prasátek. Znovu to byla radost především pro naše mladé, krásné a perspektivní. Ti staří, oškliví a dávno už neperspektivní se hlavně usilovně snažili si vzpomenout, kdy vlastně proběhl první Svátek tohoto druhu. Až v ten večer jsem si uvědomil, že je to úplně nejstarší doubická tradice, i když začala v Jiříkově, pak byla ve Svojkově a nakonec definitivně zakotvila v Doubici, kam asi taky opravdu nejlíp patří. Pamětníci si už nebyli moc jisti, jestli úplně poprvé se vše stalo v roce 1972 nebo ještě dřív. Konzumace guláše a pak prasátka proběhla k všeobecné spokojenosti včas, protože při předchozích hostinách bývalo úplně běžné, že z rožně šlo maso až hluboko po půlnoci a málokdo už o to stál.

• Ve stejný den jsme si nemohli nepřipomenout, že je to přesně 10 let, kdy nám tragicky, před našima očima, zahynuli naši dva kamarádi, Jarda Prokopec a Libor Jupa. Oba zůstali v našich hlavách nesmazatelně zapsáni. A jak už se dneska přesně neví, kdy byla první „prasátka“, tak každou chvíli si při různých příležitostech umíme dobře vybavit, co jsme si s nimi užili a jaké ptákoviny dokázali uskutečnit. Hodně tu scházejí, ještě plno blbostí mohli s námi vymyslet a prožít. Strašná škoda. Doubické radovánky mohly být s nimi stokrát lepší!