Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, čeho jsem si všiml v posledním měsíci:

• Před čtrnácti dny jsem to nevydržel a zařadil do Hovorů netradičně půlměsíční vsuvku, kde jsem chtěl vyjádřit zděšení nad českým pasivním postojem k řešení uprchlického exodu. Ke konci měsíce se to začalo měnit podle mé představy, i když ne ovšem v miliardách, alespoň ve stamilionech, které jsme slíbili poslat do míst, kde mají běženci z válečných oblastí tábory. Radši bych to dal těm humanitárním organizacím, co tam fungují a asi to dokážou líp s rozmyslem rozdělit. Takto mám trochu obavy, jak rychle vládní pomoc přijde a jak se vše dostane, kam patří, ale alespoň náznak snahy tu je.

• Jak jsem už smutnil, že nádherné léto i babí máme za sebou, tak mně poslední víkend vyvedl z omylu – bylo krásně, na sluníčku i teplo. K tomu se přidala dlouho očekávaná akce rybníkářů: sice plánovaný výlov nevyšel (a to kvůli suchu už druhý rok za sebou!), ale to nevadilo, protože se přišlo podívat a popovídat plno kamarádů a jejich kamarádů a jejich dětí a kamarádů, prostě plná hráz. Odpolední posezení u Fabriky, letos zřejmě poslední venku, to celé korunovalo. Však také na facebooku z toho byly mraky fotek. Ideální závěr sezóny.

• Překvapily také houbařské úspěchy na konci měsíce. Sice jsem o nich jen slyšel, ale proč nevěřit plným košíkům, když touhle dobou už obvykle mrzne.

• S blížící se zimou se očekává se zájmem, jak to letos dopadne se sněhem, aby se nám v plné kráse kolem vesnice konečně objevily lyžařské stopy i funící lyžníci.

• A já s daleko větším zájmem očekávám, jak to letos dopadne s 39.cvičením, aby se nám v plné kráse ve vesnici opět objevili funící cvičenci a nezanechali po sobě žádné stopy.