Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadá v poslední době:

• Březen začal klasicky - doubickým plesem. Trochu mě urazil souhlas s jeho konáním z Městského úřadu Rumburk zakončený upozorněním: Výtěžek z plesu bude věnován na obecně prospěšné účely, jinak nutno zaplatit 15% ze vstupného. Při tom vyúčtování plesu, které každoročně do Rumburka posílám, končí ztrátou - především díky nákladům na předtančení (a to už dva roky nám dopravu hradí Obecní úřad Doubice). Jak rádi bychom nějakým výtěžkem posílili sbírku na opravu varhan, nemluvě o výdajích na provoz muzea. Varování, že pokud si z tohoto každoročního podniku chceme namastit kapsu, tak ať se o to podělíme s MÚ Rumburk, mi připadlo poněkud nemístné.

• Samotný ples byl vydařený jako každý rok. Holky zas nacvičily pěkné předtančení, daly dohromady odpovídající kostýmy včetně přesného výběru zdatného sokolského náčelníka. Malou kaňkou pro mě byl zoufalý a hodně neúspěšný pokus zazpívat si, jak bývá na Dymníku zvykem, tradiční Náhrobní kámen také s novou kapelou. Vloni to nějak prošlo, letos už ne. Tím pro mě tohle plesové extempore bylo definitivně poslední. A Petr Novák má už od teďka klid.

• Velmi smutnou zprávou pro nás pro všechny bylo parte Karla Talacka. V listopadu se ještě chystal, jak si od ledna začne užívat starobní důchod a nakonec mu přišel jen ten první, ale také bohužel poslední. Karla měli všichni rádi, protože nikoho nedokázal nikdy zarmoutit – až teď. Však jsme mu to dali velkou účastí na pohřbu najevo. Je to sice klišé, ale na Karla a jeho skoro 50 let s námi v Doubici, se fakt nedá zapomenout.