Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Nemohu nepřipomenout dobu předkoronovou - tradiční ples konaný pár dní před vyhlášením karanténních opatření. Slyšel jsem od účastníků mnoho chvály, jak to bylo pěkné, ale nutno přiznat, že přítomných nebylo mnoho. Ale už si asi budeme muset zvyknout, že s přibývajícími léty se zvyšuje nejen lenivění, ale také roste chorobnost kádru, i když není zrovna „čínská“ chřipka. A jak to dnes slyšíme pořád – nejvíce ohroženi jsou senioři. Protože přestávají chodit na ples!

• Přišlo něco, co jsme ještě nezažili – celosvětová epidemie, která náš život v těchto dnech zcela zásadně ovlivnila. Třeba mně: že nemůžu jít nakoupit do Německa, no budiž; že nemůžu jít na pivo do hospody, to je už výrazně horší; ale že mi zrušili těsně po zahájení sezony všechny fotbalové soutěže, to už je na mě moc. Liga mistrů, Evropská liga, anglická liga, česká liga (a hlavně ta druhá) – nic. V tu chvíli se ze mně stal v tomto světě úplně zbytečný člověk, bez nadějí, bez jakýchkoli radostných očekávání, bez zájmu o okolní svět. Co jediného užitečného mně přinesla tato doba – dokážu si za hlavou u roušky zavázat tkaničky! Jinak tu najednou žijeme v nezvyklé izolaci, každý za svým plotem, bez jakéhokoli, dosud zcela běžného kontaktu. Soudě podle zaparkovaných aut je nás teď v obci plno, ale komunikace nulová. Budiž starosta pochválen, že nás každý den potěší svojí zprávou, kterou se snaží (a myslím, že úspěšně) vyvolat v nás za dané situace nějaký optimismus a pocit vzájemné sounáležitosti. Ještě to vylepšují, jako skautíci, starosta s místostarostou, když objíždějí obec a rozdávají roušky místní výroby a desinfekční roztok (i když chuti nevalné). Jinak fakt dost dobrý, jen ty děti za zády bych občas nejraději zaškrtil.

• A taky velikonoce v pytli.