Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Zemřel nám Martin Schulz. Snad všechna media připomenula jeho dramatickou životní dráhu, v níž se střetával velmi kriticky snad až do smrti s nejdříve zcela nepřátelským systémem, později se systémem prolezlým korupcí, populismem a byrokracií. Domnívám se, že byl v podstatě téměř trvale (a myslím zcela oprávněně) nespokojený s prostředím, v němž žil. Nám se v Doubici zapsal do vědomí zhruba v posledním patnácti letech nejdříve asi osm roků jako starosta, pak přes rok jako provozovatel Fabriky. Na tato období jeho aktivity vzpomínáme spíše se smíšenými pocity. Byli jsme však pyšní na jeho novinářskou a komentátorskou činnost, při které nikdy nebylo opomenuto, že autor pochází z Doubice. Byli jsme také hrdí, že náš kamarád má tolik přátel mezi disidenty a mnoha dříve undergroundovými, dnes známými hudebníky, kteří sem za ním jezdili a mnozí tu i zahráli včetně Martinovy aktivní asistence. Martinovou zásluhou také je, že se Doubice stala jakýmsi centrem odporu vůči dnešnímu vedení státu, které nás nebezpečně přibližuje době, která vyhnala Martina z naší země. Budou nám chybět jeho pravidelné velmi kritické komentáře jak v Děčínském deníku, tak v Rádiu Plus nebo v České televizi. Byl jedním z mála, který se nebál veřejně své názory se správnou ironií v hlase prezentovat a za to si zaslouží velké poděkování. Čest jeho památce.