Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Tak už nám zima asi skončila. Ale že byla krásná, viďte. Zima, jak asi zimy mají vypadat. Pro má vnoučata jev, jaký ještě neviděli. Tady v Doubici poskytla všem mnoho nezapomenutelných, protože asi na dlouho neopakovatelných radovánek dětem i dospělým.

• Ta čínská chřipka začíná znovu zlobit a slyším, že je tu už čtvrtá vlna. Rostoucí čísla ve všech ukazatelích začínají děsit. Březen bude určitě nejkritičtější měsíc celého dosavadního už víc než dvanáctiměsíčního období. Minule vzpomínané pravidelné jarní akce mizí v nedohlednu. Okýnko na Fabrice zachrání hodně, ale ostatní zdaleka nenahradí.

• Debatovalo se teď v našem parlamentu, kdože za stálé šíření epidemie všechno může, a slyšel jsem, že vinu mimo jiné nese i typická česká vlastnost: moc nedodržovat opatření, která jsou nepříjemná, vyhýbat se možná zbytečným povinnostem, dělat, že moje případná snaha nijak nepomůže, prostě ošvindlovat co se dá. Bohužel, myslím, že takový názor má něco do sebe. Stačí se podívat kolem nás, jak se v Doubici dodržují předepsaná omezení.

• A na závěr trochu škodolibosti. Covidem onemocněl taky velký odpírač roušek a zlehčovatel situace exprezident Václav Klaus. Neměl jsem ho nikdy rád a nic zlého mu nepřeju, ale ať fakt na vlastní kůži pozná, o čem se tak rád s pohrdlivým úsměškem často na veřejnosti vyjadřoval. Ale ať se uzdraví do plné síly, aby nám všem dokázal vysvětlit, jak to s tou jeho chřipečkou vlastně bylo. Třeba teď bude mít dost času doma na lůžku napsat zas další (čtyřicátou druhou nebo snad už šedesátou čtvrtou?) svoji skvělou knihu.