Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Jak se (snad) u nás stabilizuje epidemiologická situace, tak se i rozbíhá letní doubická sezona. Začalo to už v červnu slavností slunovratu s opékáním prasátka a pokračovalo dál tenisovým turnajem smíšených dvojic a speciální doubickou soutěží v golfu. Ta nesla poprvé název Memoriál Jirky Randáčka na památku svého pravidelného a úspěšného účastníka, který nás letos před několika měsíci opustil. Všechny tyto tradiční akce nebyly ani vloni zrušeny, protože padly do „šťastného“ období léta minulého roku, které nás pak na podzim vytrestalo. Co se však vůbec nevrací do normálu, je provoz nejpopulárnějších doubických hostinských zařízení. Hospoda u rybníka bývá otevřena jen velmi nahodile bez předem daného jízdního řádu, Fabrika postrádá personál a vypadá to často podobně. Kulturní akce se tady díkybohu konají, ale bohužel nejsou dostatečně prezentovány na doubických stránkách a ví o nich mnohdy jen užší okruh příznivců. Mocně se snaží nahradit klasický doubický „pivní“ provoz nový stánek U Martina, i když jeho možnosti jsou přece jen omezenější.

• Sbírka na pomoc Mikulčicím organizovaná obecním úřadem zatím vykazuje neuvěřitelný více než stotisícový obnos. Solidarita s lidmi na jižní Moravě koresponduje s úrovní jiných dřívějších sbírek, kde jsme vybírali peníze na jiné bohulibé účely.

• Nelze nepřipomenout, že lesy se nám stále zmenšují a zmenšují ať kácením nebo kůrovcovým řáděním. Začínají se otvírat neznámé pohledy na doubické údolí nebo na okolní kopce ještě nedávno zarostlé stromy. Jsou to zcela nové výhledy, ale nevím, jestli z toho mám radost. A ačkoli přece jen občas prší a bývá docela teplo, tak houby nejsou. A musíme si začít zvykat, že nám tady začnou růst houby jiné, než na které jsme dosud sbírali. Prostě okolní příroda se v posledních pár letech před našima očima drasticky mění a můžeme teď už jen vzpomínat na pohodlnou procházku vysokým smrkovým lesem.