Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Předchozí rok byl plný bolestných ztrát v mnoha rodinách. Na tolik úmrtí jsme v Doubici nebyli prostě zvyklí. A letošek taky nezačal hezky – zemřela nám další dlouholetá sousedka. Snad to bude pro tento rok už jen výjimka.

• Na začátku února 2021 jsem napsal: „Většinu loňského roku jsme se pořád jen utěšovali, že už ta čínská chřipka ustoupí a že se život rychle vrátí do normálních kolejí. Teď se ale spíš zdá, že stav je téměř neměnný a přijatá opatření se nejen nerozvolňují, ale ještě přitvrzují. Rozloučili jsme se s nadějí na vepřové hody, loučíme se i s plesem, začínáme se bát o velikonoce … Co léto??“ Nějak se to moc nemění – nakažených v Doubici je obrovské číslo, obavy vyvolávají i zprávy od „rekreantů“, kteří si svůj Covid odstonávají doma. Naději vzbuzují jen předpovědi, které se naplňují co do rozsahu, i co do závažnosti onemocnění. Mělo by to snad brzy opadnout, ale už jsme oželeli vepřové hody (uskuteční se někdy ještě?), ples byl odložen o měsíc, ale pořád s otazníkem, velikonoce v půlce dubna možná vzbuzují alespoň naději. Co to vůbec za dobu začínáme už třetí rok žít?