Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Nejdřív přeskočíme Covid a válku v Ukrajině a připomeneme si po dlouhé době radostné chvíle velikonoční pomlázky. Obcí ve sváteční pondělí křižovaly mnohé skupiny, někdy i bojůvky koledníků různých věkových kategorií. Mnohými jsou očekáváni tradičně dobře naladění a veršovánkami vybavení staříci: jejich počty se však každoročně krátí, většinou na každé štaci velmi omezují konzumaci a stále častěji vyhledávají krom vajíček hlavně místo, kde si mohou sednout a odpočinout si. Však také obešli skoro třicet míst, takže to nestihli do oběda a tak skončili na pokraji sil. Bude zajímavé sledovat, jak dlouho nám tu ještě vydrží.

• Po dlouhé době jsem se dostal v Praze na fotbal a tam jsem si užil velmi zajímavé setkání (viz foto). Náhodou jsem si přisedl k člověku, kterého jsem po chvíli poznal: byl to syn Jana Wericha, který byl nedávno na Julisce prezentován jako dlouholetý dukelský fanda. Z toho, že náhodou zrovna nastoupil proti Dukle FK Varnsdorf, jsme se dostali až k mé příslušnosti k severním Čechám a hned se ukázalo, jak je ten svět malý. Syn pana Wericha vzpomínal, jak Karel Gott vozil z každého výjezdu do ciziny jeho otci nejdříve kravaty, pak šátky a jak díky přátelství s ním syn navštívil třikrát Gottovu chalupu v Doubici. Také si vzpomněl na kyjovský penzion Na Bělidle a na doubickou hospodu u rybníka. Že Varnsdorf vyhrál, mě tak moc nemrzelo, tohle setkání mi ztrátu bodů docela vynahradilo.
  
  
  
  A teď návrat do reality:

• Covid ustupuje, ale stále jen mírně a tak pořád ve zdravotnických zařízeních a v lékárnách musíme nosit roušky, které tudíž už nemůžu definitivně vyhodit. Jak rád bych se jich zbavil, ale trochu mám obavy, že by mi mohly za pár měsíců chybět.

• Válka na Ukrajině trvá a její podivný vývoj dává mizivou perspektivu na brzké ukončení bojů. Jediné, co se jednoznačně v těchto dvou měsících vyprofilovalo, je, že Rusko svými válečnými zločiny se stalo ve světě symbolem dosud největšího svinstva 21.století.