Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• Máme za sebou poslední měsíc v roce a mnozí si určitě oddychli, že přežili celý bez úhony.

• Začalo to cvičením, kde nás bylo plno i přes mnohé omluvenky. Jestli budeme v Novém roce všichni zdraví a nebudeme se bát, následujícím cvičením osadíme štábní budovu až po střechu.

• Za týden přišlo tradiční rozsvícení obecního vánočního stromu. Zase přišlo hodně lidí a mohli také vidět v muzeu originální doubický betlém, kde můžeme obdivovat nejen mnohé místní chalupy, ale mezi biblickými postavami najdeme i oblíbené obecní náčelníky.

• Za další týden jsme po vánočním vyzdobení kostela slavnostně rozsvítili další velmi originální betlém z překvapivé dílny Davida Prachaře.

• Nejen příjemné dny nám prosinec přinesl. Den po šokující střelbě na pražské filosofické fakultě jsme se v poledne sešli u kostela, zapálili svíčky a za zvonění kostelního zvonu si minutou ticha připomněli tragicky zemřelé oběti, většinou mladé lidi na začátku života. Uvnitř kostela podtrhl důstojnost celého smutečního obřadu přednesený Otčenáš. Bylo milé, jak nás překvapující událost rychle dala dohromady.

• Pak už přišly vánoční svátky, kde nám počasí narušilo společné krmení zvířátek, zatímco zpívání koled v kostele i závěrečné posezení v pobřežní restauraci jsme si nenechali ujít. A pak přišel Ježíšek, to jsme si užili konečně v rodinném kruhu.

• Ani jsme si nevšimli, že jsme nějak vynechali pravidelnou Mikulášskou veselici. Kdo to má všechno stíhat!

• Předsilvestrovské sporty proběhly včetně nezbytných pozápasových tiskovek a hodnocení. Kuriozní byl fotbalový Memoriál Oldy Sahajdáka: jedno mužstvo tvořili hráči z Německa, Belgie   a jen pár doubických (shodou okolností s nečeskými příjmeními – Tauber a Folprecht!) a tomuto výběru domácí hráči těsně, ale opravdu velmi těsně podlehli. To mohla být kaňka celého dne, ale nestalo se – všichni přežili a rychle u oslav zápasu zapomněli, co že se to vlastně stalo.

• Prosinec, jak vidíte, byl hektický a vlastně odpovídal celoročnímu doubickému ruchu a závěrem tedy nezbývá než si popřát:    mějte v Novém roce všichni skvělou pohodu, užívejte ve zdraví života a ať se můžeme těšit, co nás zas pěkného potká v naší Doubici!