Milí mladí přátelé,
dovolte mi, abych Vám poblahopřál, jak jste si pěkně pustili internet a našli si ty správné stránky. Současně Vám musím pogratulovat také ke skutečnosti, že jste zrovna natrefili na moje řádky. Podívejte se, co mě napadlo v poslední době:

• V uvítacím projevu na 49.cvičení jsem si pochvaloval, že proběhl poslední rok bez ztrát mezi cvičenci. Bylo to ale nemístné rouhání! Za dva dny poté nás definitivně opustil Pavel Dykast - velmi oblíbený kamarád, stále rozesmátý a pořád hledající nějakou veselou taškařici bez ohledu na svůj zdravotní stav, který už dlouho nebyl ideální. O jeho popularitě svědčilo množství smutečních hostů (nejenom doubických), kteří se s ním přišli naposled rozloučit.

• Prosinec přinesl jinak spoustu společných akcí spojených s koncem roku: rozsvícení vánočního stromečku, úklid a výzdoba kostela, na Štědrý den krmení zvířátek a odpolední koledy v kostele, v čerstvě rozšířeném všesportovním areálu předsilvestrovský volejbálek i silvestrovský fotbálek, silvestrovský večer U Králů. Akorát na ty tři poslední tradiční záležitosti přišlo zoufale málo lidí. Že by odradilo sněžení, které nám bylo konečně dopřáno? Naopak potěšilo, že o silvestrovské půlnoci pouze ze dvou míst vylétlo jen pár rachejtlí, bravo.

• Z běžných prosincových rituálů zaznamenány také další netradiční akce: kromě Pavlova pohřbu se v Galerii Cifra konala vernisáž Davida Prachaře, který jako zručný řezbář představil svoji Křížovou cestu a při té příležitosti zavzpomínal na svoje doubické dětství, kdy byl zváný jako Ježíšek. Padla i myšlenka, že Křížová cesta by se měla umístit někam ven.

• A dále po vánočních svátcích se s námi jako s vděčnými zákazníky rozloučili Jana a Martin, kteří ukončili k 1.lednu provoz ve své občerstvovací stanicí. Zaslouží za tu pětiletou dobu fungování zcela nové doubické atrakce uznání a poděkování. Pro nástupce nastavili laťku hodně vysoko.